"Po smrti Josifa Stalina se zvolna začala ukazovat slabá místa komunistického režimu v obecné rovině. Jistá nespokojenost části obyvatelstva byla stále četnější, režim musel v Berlíně likvidovat povstání, došlo zde i k použití sovětských tanků, dále lze v tomto směru hovořit také o měnové reformě v ČSR v roce 1953, kdy lidé přišli o velkou část svých úspor.
V červnu roku 1953 byli pozváni vedoucí maďarští představitelé do Moskvy za účelem selekce, bylo zde rozhodnuto o odchodu dvou maďarských komunistů, vrcholných představitelů tzv. mocenské čtyřky, jmenovitě Mihály Farkas a József Révai. Navíc byl zvolen či spíše vybrán nový premiér, Imre Nagy. Zbylí dva představitelé mocenské čtyřky, Matyas Rákosi a Erno Gerö zůstali v úřadu. Imre Nagy se během svého působení ve funkci premiéra snažil překonat aktuální ekonomickou krizi, což se jeho kabinetu, dá se říci, povedlo, tudíž si získal určité sympatie veřejnosti. Proti Nagyovi však stálo stalinistické křídlo maďarských komunistů v čele s Matyasem Rákosim, které nakonec zvítězilo a Nagy byl na jaře 1955 odvolán. Již se však nepodařilo nastolit zpět nekompromisní režim stalinského typu a v roce 1956 byl Rákosi nucen rehabilitovat L. Rajka, kterého pro konkretizaci můžeme srovnat s R. Slánským v ČSR. Dvacátý sjezd KSSS však odsoudil Stalinův kult osobnosti, což přineslo Rákosimu a jeho vládě nemalé těžkosti, moc se mu však stále dařilo udržovat, avšak po nepokojích v polské Poznani, které byly násilně potlačeny, vyjádřila Moskva nutnost Rákosiho odchodu, což se také 18. července 1956 stalo. Do čela vlády byl následně postaven Erno Gerö, kterému se nepodařilo odstranit rostoucí nespokojenost.
Oficiální pohřeb L. Rajka, který se konal 6. října 1956, se pak stal spíše politickou akcí. Iniciativy se chopili studenti, kteří v rámci svých požadavků hovořili zejména o svobodných volbách a odchodu sovětských vojsk z maďarského území. Na 23. říjen pak připravili mohutnou manifestaci. Gerö se situaci marně pokoušel zklidnit, urychleně byl zpět do úřadu premiéra povolán Imre Nagy, nicméně nic již neodvrátilo následný ozbrojený konflikt. Po vypuknutí samotného povstání a jmenování Nagyho premiérem po poradě se sovětským velvyslancem byla Moskva požádána o vojenskou pomoc. Následující den, tedy 24. října 1956 již vjely do Budapešti sovětské tanky.
Moskevské vedení v čele s Chruščovem vycházelo Nagyovu kabinetu vstříc, došlo ke jmenování nových ministrů, Gerö odešel ze svých politických funkcí. Dne 30. října rozhodla Nagyova vláda o likvidaci systému jedné politické strany, dále pak požádala o stažení sovětských jednotek. Jejich stažení však nebylo skutečné, jednalo se o taktický manévr Nikity Chruščova. Z vojenského hlediska povstání potlačeno zatím nebylo, povstalci kladli tuhý odpor. Sovětské jednotky se tedy připravovaly na konečný útok."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ