1.	Politický systém Japonska

1.1.	Japonský parlament

1.2.

Vláda

1.3.	Stranický systém

2.	Parlamentní či prezidentská demokracie?

2.1.	Charakteristika parlamentních systémů

2.2	Japonský politický systém

3.	Konsensuální nebo většinová demokracie?

3.1.	Vymezení pojmů

3.2.	Japonský politický systém

4.

Příloha

5.	Zdroje a použitá literatura

Parlament volí ze svého středu premiéra, který sestavuje kabinet. Jím sestavená vláda je odpovědná parlamentu a podléhá její kritice. Obvykle je do čela vlády zvolen člen vítězné strany nebo koalice, která má v parlamentu (rozhodující je přitom zastoupení ve Sněmovně reprezentantů) většinu. Od dubna 2001 je premiérem Džuničiró Koizumiho (člen Liberálnědemokratické strany), jehož vláda je vládou koalice tří stran.
Pokud komory nejsou schopny dosáhnout kompromisu ohledně osoby premiéra, a nebo pokud Sněmovna radních nedojde během 10 dnů od rozhodnutí Sněmovny reprezentantů ke kompromisu, platí rozhodnutí Sněmovny reprezentantů.
Nejdůležitějším kontrolním nástrojem parlamentu ve vztahu k vládě je vyjádření nedůvěry. Pokud Sněmovna reprezentantů vyjádří vládě nedůvěru nebo jí odmítne vyslovit důvěru, je kabinet povinen podat demisi, jinak je tato komora do deseti dnů rozpuštěna a konají se předčasné volby. Hlasování o vyslovení důvěry nebo nedůvěry vládě musí iniciovat nejméně 50 členů parlamentu.
Členové parlamentu také mohou interpelovat vládu a tím vyvolat diskusi k záležitostem, které pokládají za nutné. Dotazy musí být předložena v písemné podobě speakerovi (předseda Sněmovny reprezentantů) nebo prezidentovi (předseda Sněmovny radních) a příslušný člen vlády musí odpovědět do sedmi dnů. Naléhavé otázky mohou být pokládány ústně se svolením příslušné komory. Každá komora parlamentu může vést vyšetřování a ustavovat pro tento účel vyšetřovací komise.
Premiér sám vybírá ministry své vlády. Funkční období vlády se kryje s funkčním obdobím Sněmovny reprezentantů. Členové vlády mají imunitu a nemohou být trestně stíháni bez souhlasu premiéra. Většina členů vlády musí být zároveň členy parlamentu.

1.3. Stranický systém
Od poválečné doby do roku 1993 byl japonský politický systém založen víceméně na dvou stranách. Liberálně demokratická strana vznikla splynutím stran liberální a pokrokové, je spjata s kapitalismem a svobodným podnikáním, Socialistická strana vznikla jako výsledek splynutí různých japonských levicových proudů a hrála dlouho druhořadou úlohu.
Ačkoli v japonském parlamentu bylo vždy zastoupeno více politických stran, výjimečná politická stabilita Liberálnědemokratické straně umožnila být u moci desítky let. Napomáhal tomu jednokolový volební systém s odděleným hlasováním o každém kandidátovi. I nyní, po změně volebního systému, má Liberálnědemokratická strana ve Sněmovně reprezentantů nejvíce křesel (239 poslanců), není však již schopna sestavit vládu sama, neboť k tomu nemá potřebnou většinu. Druhá největší politická strana, Demokratická strana Japonska, má ve Sněmovně reprezentantů společně s Klubem nezávislých celkem 125 poslanců, třetí New Komeito 31 mandátů, následuje Liberální strana (22), Japonská komunistická strana (20), Sociálnědemokratická strana (18) a Strana nových konzervativců (7).
Současná vláda premiéra Džuničiró Koizumiho byla zvolena na základě programu ekonomických a politických reforem, zvláště pak slibu, že ukončí moc frakcí ve vlastní Liberálnědemokratické straně. Častým nástrojem, jak udržet stranu stabilní, jsou v případě Liberálnědemokratické strany výměny ministrů. Ty totiž umožňují přerozdělení ministerských křesel mezi různými frakcemi Liberálnědemokratické strany, která je u moci téměř půlstoletí.
Dlouholetá vláda této strany zapříčinila vytváření vnitrostranických frakcí, boje o moc a podezření z korupce vedlo k nucenému odchodu několika premiérů. Mj. i tato skutečnost vedla k novele volebního zákona v roce 1994, kdy byla omezena výše darů, které politici mohou přijímat od jedné soukromé osoby či instituce."

Masarykova univerzita v Brně, Fakulta sociálních studií - Katedra politologie. Práce obsahuje tabulku.