1.	Cíl studie a stručný nástin historicko-politické situace obou zemí

2.	Politický systém Španělska

2.1.	Výkonná moc a postavení krále

2.2.	Parlament a legislativní proces

2.3.	Soudní systém Španělska

3.	Politický systém Švédska

3.1.	Výkonná moc a postavení krále

3.2.	Parlament a legislativní proces

3.3.	Soudní systém Švédska

4.

Závěr

5.	Použitá literatura

Zatímco Španělsko si muselo cestu k demokracii vydobýt, Švédsko patří k zemím, kde je tato forma vlády považována za přirozenou. Vysoké zdanění však staví Švédsko před problém emigrace bohatých, zatímco chudí zůstávají a využívají štědrých sociálních dávek státu.
Švédsko není na rozdíl od Španělska zatíženo národnostními problémy jako Španělsko. V pofrancovském Španělsku panovala shoda, že ústava z roku 1978 nebude obsahovat konfliktní body, tedy ani baskickou otázku. Baskové (ale také Katalánci) byli proto s jejím zněním nespokojeni a snažili se a stále se snaží vydobýt si nezávislost. Majetková a příjmová nerovnost je dalším ukazatelem politické stability. Největší majetková a příjmová nerovnost je v jižní Evropě, nejmenší ve Skandinávii. Pro skandinávské země je na rozdíl od Španělska charakteristická také vysoká míra třídního hlasování. To všechno dohromady je důkazem toho, že politický systém nemusí vždy úzce souviset přímo s ústavními institucemi, ale že stabilitu země ovlivňují i další faktory, jako je náboženský či národnostní fanatismus, ekonomická situace atd.
Švédsko na rozdíl od Španělska nikdy nepřijalo většinový volební systém a klade důraz na proporciální zastoupení. Španělé volí systémem poměrného zastoupení pouze jednu parlamentní komoru, Senát je volen většinovým systémem. To na jedné straně dává senátorovi možnost přímého spojení se svými voliči, na straně druhé ale redukuje počet politických stran, které zastoupení v Senátu získají. Obě země mají podobnou hranici pro vstup politické strany na parlamentní půdu - Švédsko 4% hlasů v celkovém měřítku nebo 12 % hlasů v jednom volebním obvodě, Španělsko předpokládá zisk alespoň 3% v dané provincii.
Obě země mají poměrně propracovaný soudní systém, který by měl zaručovat nezávislost soudů na politické moci (viz. Španělsko, kde jsou ústavní soudci jmenováni částečně vládou, parlamentem a Generální rady soudní moci a po třech letech se jejich třetina vždy obměňuje.) Švédsko sice na rozdíl od Španělska ústavní soud nemá, ale i tak soudní moc i institut ombudsmana s poměrně širokými pravomocemi zaručuje nezávislost na státních institucích..
Severský model je založený na kompromisu a konsensu, stejně tak se na něj ovšem lze dívat jako na „nový totalitní stát v podobě všemocné byrokratické instituce založené na podrobné regulaci“ Hlavním pilířem demokracie je zde korporatismus, typické je prolínání institutů parlamentní a přímé demokracie. Naopak v případě Španělska byly třídy vždy dvěma oddělenými národy, což vylučovalo sociální mobilitu. Ostré dělení společnosti je ve Španělsku charakteristické na základě těchto kritérií :
- třídní rozdíly
- regionální rozdíly
- rozdíly mezi církví a laiky
- ideologické rozdíly v postoji k režimu.
Nicméně je třeba poznamenat, že i ve Španělsku se postupem doby vyvíjí ochota ke kompromisům."

Masarykova univerzita v Brně. Fakulta sociálních studií - Katedra politologie.