"2) ORGANIZACE JAZYKOVÝCH PROSTŘEDKŮ
- celý příběh je psán Shakespearovým oblíbeným jazykovým stylem – pětistopým jambickým
veršem (tzv. blankvers)
- dílo je psáno spisovným jazykem
- v díle je využita jak próza, tak i poezie
- autor používá metafory a figury, personifikace, archaismy a eufemismy
- v díle je použit vytříbený a vznešený styl, který je typický pro Shakespearova díla
- často se objevují jmenné tvary přídavných jmen, citově zabarvené výrazy či inverze
- text je členěn do dialogů

OBSAH
3) TÉMATICKÁ VÝSTAVBA
- hlavním tématem tragédie Romeo a Julie je nešťastný osud dvou milenců, pocházejících ze
znepřátelených rodů
- hlavní motivy jsou láska, vdavky, válka dvou rodů a spor
- příběh se odehrává v italské Veroně, kde žily dva významné rody – Kapuleti a Montekové
- hlavní postavy:
- Romeo – hlavní hrdina příběhu, syn Montekův, je věkově výrazně starší než Julie,
přesto k Julii zahoří láskou, hodný a dobrý člověk, pro lásku udělá cokoliv
- Julie – hlavní hrdinka příběhu, dcera Kapuletova, je jí 14 let když poznává Romea, představuje typ mladé a naivní dívky, která propadne romantickým představám o lásce, bláznivě se do Romea zamiluje
- Montek a Kapulet – hlavy dvou znepřátelených rodů
- paní Monteková a paní Kapuletová – ženy panovníků a matky Romea, resp. Julie
- Juliina chůva – představuje symbol mateřské lásky k Julii
- Merkucio – přítel Romeův
- Benvolio – synovec Montekův a přítel Romeův
- Tybalt – synovec paní Kapuletové
- Bratr (otec) Vavřinec (Lorenzo) – františkán, výrazně středověká postava, staví se proti nesmyslnosti řádů a cítí s Romeem a Julií, je moudrý
- Bratr Jan – františkán
- Eskalus – vévoda veronský
- Paris – mladý šlechtic, příbuzný vévodův
- Stařec – z rodu Kapuletů
- Baltazar – sluha Romeův
- Samson a Řehoř – sluhové Kapuletovi
- Petr – sluha Juliiny chůvy
- Abraham – sluha Montekův
- Lékárník

4) VÝZNAM SDĚLENÍ
- Shakespeare v tomto díle ukazuje, že byl stále ještě ovlivněn názory středověké literatury,
kde byla láska k ženě prokazována formou kurtoazní – platonické lásky
- poukazuje na drsnou realitu světa, díky které se Romeo a Julie mění v reálně uvažující
osoby, které jsou do sebe vášnivě zamilovány
- význam díla spočívá také v tom, že láska dokáže překonat cokoliv

literární historie – SPOLEČENSKO - HISTORICKÉ POZADÍ
- divadelní hra Romeo a Julie měla premiéru v roce 1595
- při psaní příběhu vycházel Shakespeare z básně anglického básníka Artura Brookea a také
všeobecně známé látky o dvou milencích, která byla zpracována už ve starém Řecku
- Romeo a Julie je typickým renesančním dílem

Renesance (z francouzské renaissance = znovuzrození, obnovení) – umělecký sloh a historická epocha trvající od 14. do 17. století, vyznačoval se zesvětštěním, individualismem a návratem k antice; vznikl na konci 13. století v Itálii; renesanční hnutí chtělo obrodit člověka za pomoci obnovení kultury antických národů, staví se proti nadvládě teologie (učení o boží existenci)

- mezi ostatní renesanční literatury patří:

Italská
Dante Alighieri: Božská komedie – alegorický epos o 3 částech: Peklo, Očistec a ráj; je tvořen 100 zpěvy psanými v tercinách (= tříveršová sloka); kompozice díla spočívá v symbolice čísla 3 (3 části o 33 zpěvech s tříveršovými slokami)
Francesco Petrarca: Zpěvník – 366 sonetů věnovaných Lauře, její kráse, ctnosti, činům; verše odrážejí nevyslyšenou lásku, jsou zpovědi člověka, který se pokusil sloučit křesťanství s ideály humanismu
Giovanni Boccaccio: Dekameron – soubor 100 novel zasazených do dějového rámce (rámcová novela), je vrcholem jeho tvorby

Francouzská
Francois Villon: Odkaz (Malá závěť) – satirické rozloučení s přáteli
Velká Závěť (Velký testament) – básně o pomíjivosti a bídě lidského života,
o strachu ze smrti, lítosti nad ztraceným mládím, o světské nespravedlnosti

Španělská
Miguel De Cervantes Saavedra: Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha – dvoudílný román, původně psán jako parodie na rytířské romány, podává obraz člověka a jeho věčné touhy po ideálu pravdy, svobody a spravedlnosti; dvojice hlavních „hrdinů“, don Quijote a jeho sluha Sancho Panza, představuje dvojí pohled na svět – rytířství čistého srdce a zdravý selský rozum
Lope De Vega: Fuente Ovejuna (Ovčí pramen) – první kolektivní drama, ve kterém vesnický lid jako kolektiv na sebe bere vinu za smrt tyranského pána"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ