"2. HISTORIE BOURCE MORUŠOVÉHO
Nejstarší chov bource morušového pochází z Číny ze 3. tisíciletí př. n. l. Číňané první objevili, jak lze odvinout hedvábné vlákno z kokonu a jak je zpracovávat. Cena hedvábí měla hodnotu zlata, proto se z něj vyráběly šaty císařů a bylo používáno k posvátným účelům. Hedvábnictví, tedy chov byl přísným tajemstvím země a za jeho vyzrazení hrozil trest smrti. O mnoho později bylo objeveno tajemství i v dalších zemích: v Koreji, v Japonsku a později i jinde v jihovýchodní Asii.
Vývozu hedvábných látek z Dálného východu vděčí za vznik i jedna z nejznámějších obchodních cest starověku - tzv. hedvábná stezka vedoucí od Čínského moře až do Sýrie. Karavana po ní tehdy putovala 243 dní.
Obchodu s hedvábím vévodili Peršané, kteří neustále válčili s císařem Justiniánem, který se chtěl zbavit závislosti na perském zboží. Roku 552 vyslal do Číny dva mnichy, kterým se i přes hrozící trest smrti podařilo dopravit vajíčka a kokony bource morušového v dutých bambusových holích až do Cařihradu. V Čechách se s hedvábím obchodovalo sice už ve 14. století, ale chov bource sem proniká až v první polovině 17. Století. Jeho největší rozkvět v Evropě nastal v době panování císařovny Marie Terezie a hedvábnictví bylo rozšířené kromě Abovsko-Turnianské župy také v župě Nitrianské a Bratislavské. V Uhersku mělo hedvábnictví staré tradice, neboť v Evropě bylo Uhersko třetím největším výrobcem hedvábné suroviny a celkově pátým ve světě."

Práce obsahuje obrázky a tabulky o rozsahu cca dvou stránek.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ