1.

Úvod

2.	Pojem duše

2.1	Stvoření duše tvůrcem

2.2	Výměra duše

3.

Úkol duše

4.	Struktura duše

4.1	Platónova nesmrtelná duše

4.2	Vznětlivost a žádostivost

4.3	Vztah smrtelné a nesmrtelné složky duše

4.4	Aristotelova rostlinná, živočišná a lidská duše

4.5	Mohutnost vyživovací

4.6	Mohutnost vnímací

4.7	Mohutnost myslící

4.8	Mohutnost pohybová

5.

Závěr

"Do hrudi, do thoráku dali smrtelný druh duše a rozdělili ji bránicí. Mezi šíjí a bránicí je mužská část, která je prudká a řevnivá, proto musí být blíže šíji, aby ji mohl více ovládat rozum. Plíce jsou vzdušné a měkké, aby tlumily ohnivé návaly vášně v srdci.
mezi bránicí a krajinou pupeční sídlí část duše chtivá nápojů, pokrmů a tělesných potřeb. její žádosti tlumí játra, která jsou odrazem rozumových myšlenek. Hořkostí mohou žádost tlumit a sladkostí ji v noci činí spokojenou, aby v klidu trávila a dávala poznat věštby. Věštecká schopnost je její formou styku s dokonalostí, protože věštění je božské a pravdivé, ale zároveň nemožné při zdravém rozumu.

Duše je k tělu připoutána svazy života, které jsou zauzleny v morku kostí. Poměr duše v morku je tento, čím méně je svalů na kosti, tím více obsahuje duše.

Vztah smrtelné a nesmrtelné složky duše
Vztah rozumu se vznětlivostí a žádostivostí může vykazovat určitou konfliktnost, protože zatímco rozum se snaží spět k idejím a činit to, co je vhodné pro celek duše a těla, žádostivost touží jen po vlastním uspokojení a musí být rozumem krocena. Postoj vznětlivosti je hněvivý nebo stydlivý, je-li rozum v příkoří od žádosti. Vznětlivá část duše se může jevit jako uměle implantovaná složka, zřejmě z důvodu toho, aby duše odpovídala ideálu Platónovy obce.(8)

Aristotelova rostlinná, živočišná a lidská duše
Aristoteles dělí duše živých bytostí dle obsahu duševních mohutností. Tyto mohutnosti jsou čtyři:

1) mohutnost vyživovací (a rozmnožovací)
2) mohutnost vnímací
3) mohutnost myslící
4) mohutnost pohybová

Mohutnost vyživovací a rozmnožovací je vlastní duši rostlinné. K duši živočišné náleží navíc, protože duše vyššího stupně vždy obsahuje mohutnosti duše stupně nižšího, mohutnost vnímací a duši lidské jako stupni nejvyššímu mohutnost myslící. Pohyb vykládá Aristoteles ve dvou rovinách: jako pohyb ve smyslu vyživování, růstu a ubývání a jako pohyb a klid ve smyslu změny místa. Prvním jsou nadány všechny živé bytosti, druhým neoplývá pouze rostlinstvo.

Mohutnost vyživovací
Vyživovací mohutnost je první a nejobecnější mohutností duše, vyvíjí dvě základní činnosti: vyživování a plození.
U jednoduchých těles je protivné živeno protivným, ale nemusí to platit vždy, zpravidla jedno vyživuje a druhé je živeno. Činitelé výživy jsou složka vyživovaná (tělo), prostředek vyživování (potrava) a složka vyživovací (duše 1. stupně).
Potrava udržuje nositele jako takového, bez ní by zahynul a přispívá k rozvinutí jeho činnosti, způsobuje též plození. Plozena není živená bytost, ale z ní jiná bytost jí podobná, stejného druhu. Plození je cílem této duše."