"Marie Uljanová se po smrti manžela a popravě nejstaršího syna, obávala o duševní zdraví druhorozeného Vladimíra, který měl po vyloučení z kazaňské univerzity zakázáno vysokoškolské studium a údajně trpěl depresemi. Situaci vyřešila koupí statku Alakajevce ve středním Rusku, kde doufala, že se Vladimír bude věnovat hospodaření. Vladimír za pobytu v Alakajevci přeložil do ruštiny Marxům Komunistický manifest a začal se učit anglicky, s místními rolníky se do nijak blízkého kontaktu nedostal.
Poté, co rodina opustila statek Alakajevce a přestěhovala se do Samary, se stal Vladimír členem debatního kroužku vedeného Alexejem Skljarenkem. Kroužek se orientoval na rozmluvy o socialistické teorii. Ani v tuto chvíli nikdo z členů kroužku nepovažoval za nutné seznámit se osobně se společenskou třídou, jejíž životní podmínky plánovali zlepšit. Znalosti čerpali z knih a ventilovali je pomocí vylepování revolučních pamfletů. „Tehdy již Vladimír Uljanov zavrhl možnost uskutečnit revoluci bez zaměření na třídní boj. Hlásal potřebu opřít se o konkrétní společenské třídy, jmenovitě o dělníky.“ "