"V roce 1950 byla činnost jednotlivých řádů a kongregací pozastavena, jejich představení internováni a řeholníci zařazeni do civilních zaměstnání. Pouze na některých farách mohli působit kněží s uděleným státním souhlasem, ale zůstávali pod přísnou kontrolou státních orgánů. Uvolnění totalitního dohledu a umožnění vzniku prvních chaloupek přišlo až s jarem roku 1968. Důvodem vzniku chaloupek byl „pokus o realizaci salesiánského výchovného díla v možnostech totalitního státu a snaha oslovit kluky salesiánských způsobem života.“


HISTORIE CHALOUPEK
Vůbec první chaloupka se uskutečnila roku 1969 na faře v Petrovicích u Klášterce nad Orlicí. Na požádání P. Františka Míši ji vedl P. Jaroslav Lank. Obvyklé byly tři letní turnusy asi po třiceti chlapcích. P. Jaroslav Lank vedl prázdninové chaloupky až do roku 1976, kdy byl bohužel nucen změnit povolání a z učitele v hudební škole se stal pošťákem, čímž přišel o letní prázdniny.
Roku 1974 je vysvěcen na kněze Karel Herbst (současný 1. salesiánský biskup u nás) a v chaloupkách nastává nové období. Již v lednu 1975 byl Karel Herbst jako kaplan na Svaté Hoře zbaven státního souhlasu k výkonu činnosti a středem jeho duchovní práce se stává starost o chlapce ve věku 12 – 15 let, se kterou do té doby neměl žádné zkušenosti.
Do roku 1978 však zájem o jeho chaloupky mezi chlapci vzrost natolik, že bylo nutno začít pracovat s asistenty z řad chaloupkami odchovaných chlapců. Ve chvíli, kdy asistenti sami zvládali chod chaloupek, stalo se možným zorganizovat až osm letních turnusu. Karel Herbst se tím opět dostává do nové a nečekané pozice. O odpovědnost za chaloupky se dělí s jejich vedoucími, centrálně rozděluje týmy vedoucích a přiděluje k nim chlapce, domlouvá vhodné objekty a připravuje osnovy témátek. O prázdninách jednotlivé chaloupky navštěvuje o během roku pracuje s chlapci i asistenty chaloupek."

Práce obsahuje jednu tabulku na konci práce.