1.

Úvod

2.	Druhy školního klimatu

2.1	Škola s kustodiálními cílovými aspekty

2.2	Škola s edukativním cílovým zaměřením

3.	Klima podle výchovných cílů

3.1	Autoritativní styl

3.2	Liberální styl

3.3	Demokratický styl

4.	Klima dle vztahů

5.	Podle chování učitele v konfliktu se žáky

6.	Podle kontaktu školy s okolím

7.	Klima podle uniformity a plurality školy

8.	Klima podle J. Laška

8.1	Komunikační klima suportivní

8.2	Komunikační klima defenzívní

„Typy klimatu je možno členit podle způsobu vedení školy a jejího kontaktu s okolím:
škola vedená autokraticky izolujícím způsobem - v ní převládá silně hierarchický vztah ředitel (učitelé) - podřízení, vše určuje vedení školy, ostatní do toho nemají co mluvit, škola je záměrně izolována, novoty jsou odmítány, důraz je kladen na zprostředkované učivo, škola je kognitivně orientována, jakékoliv spojení s okolím je zbytečné, ba přímo škodlivé
škola vedená autokraticky životu blízkým způsobem - velký kontakt s okolím, který určuje vedení školy, pořádají se výstavy, oslavy svátků, výročí, škola je velmi živá, ale účastníci jsou pasivní, nemají možnost prosadit svůj nápad, neboť vše je v kompetenci managementu školy
škola vedená demokraticky izolujícím způsobem - taková škola se uzavírá do sebe, nemá kontakt s vnějším světem, snaží se o vytvoření svého pozitivního světa uvnitř sebe, na druhé straně jsou respektovány individuální zvláštnosti dětí, existuje dialog mezi kantory, rodiči, žáky, je podporován s nadšením a porozuměním pro partnerskou kooperaci
škola vedená demokraticky životu blízkým způsobem - charakteristické je velké sepětí se světem, probíhání besed, výstav, je možno registrovat spolupráci mezi všemi, prolínání učení se do volného času, je podporována schopnost života školního společenství, učitelé se snaží neustále vymýšlet a užívat nové metody a formy práce, pátrají po smyslu učení, snaží se dát žákům co nejvíce, učení je spjato s praktickým životem, propojeno se světem.
Vezmeme-li jako měřítko percepci nátlaku, jež vede k přizpůsobení, rozlišujeme školy homogenní, v jejichž vedení stojí konzervativci mající přísná pravidla chování jednotlivců, a heterogenní, jež řídí liberálové.
Podle uniformity a plurality školy dělíme klima na:
uniformní - v němž je formální organizace a vztahy mezi žáky, učiteli, děti jsou hodnoceny stejně, není respektováno jejich individuálních rozdílů, objevuje se uniformita, naprosto shodné pracovní tempo, snadno kontrolovatelné, perfektní uspořádání všech procesů
pluralitní, otevřené - individualita a emocionalita dítěte je plně respektována, žákova osobnost i tvůrčí kreativita všestranně rozvíjena, jednotlivec se může spontánně projevit.
Vrátíme-li se k mechanismům podle J. Průchy, jež zajišťují fungování konkrétního klimatu ve třídě, je třeba se zabývat komunikačními a vyučovacími postupy, které kantor užívá. Pedagog využívá mimo jiné i slovního vyjadřování, jeho komunikace se žáky je mu vlastní, pro něho charakteristická. Někteří mluví hodně, jiní průměrně, existují i osoby komunikující skromně.
V práci učitele je důležité zabarvení hlasu, vyznění řeči, káravý či ironizující tón, nebo laskavé a přívětivé jednání, resp. mluvení. Učitel vytváří svým přístupem a stylem vyjadřování specifické komunikační klima. J. Lašek při svém výzkumu v roce 1994 rozeznává dva typy klimatu.
komunikační klima suportivní
komunikační klima defenzívní“

Práce byla sepsána pro Katedru pedagogiky, Masarykova univerzita Brno.