1.

Úvod

2.	Příčiny krize

2.1	Důvody pro reformu

2.2Pětiletka

2.3

Volný trh

3.

Řešení

4.	Přípravy na měnovou reformu

4.1	Spolupráce se Sovětským svazem

5.	Situace před reformou

5.1	Postavení státní banky

6.

Reforma

7.	Jakým způsobem se peníze měnily

7.1	Principy reformy

8.	Průběh výměny

9.	Trestání odporu

10.	Konečná bilance reformy

11.	Zhodnocení

„Úvodem
Měnová reforma roku 1953 byla lidmi a dodnes je vnímána jako loupež, které se stát dopustil na svých občanech. Mnoho lidí přišlo v jejím průběhu o celoživotní úspory a vláda podávala jen chabá vysvětlení, proč k takovémuto drastickému kroku musela přikročit. Měnové reformy v letech 1919 a 1945 řešily problémy vzniklé v průběhu válečných konfliktů, které jim předcházely. Proč však muselo dojít k takovémuto nepopulárnímu opatření osm let po válce, kdy ekonomika měla být již (alespoň částečně) stabilizována? Důvodů je více a značně se liší od toho, co lidem prezentovala tehdejší komunistická vláda. Podstatné jsou však otázky, zda bylo toto řešení nutné a zda vedlo ke stabilizaci ekonomiky. Na tyto a další otázky se pokusím odpovědět v dalším textu.
Důležitá je i reakce, kterou měnová reforma vyvolala u občanů. Mnoho lidí vyrazilo do ulic a vyjádřit svůj nesouhlas s vládním opatřením. Můžeme to dnes považovat z vůbec první větší projev odporu proti komunistické diktatuře ve východním bloku. Samozřejmě to nezůstalo bez následků a režim se s těmi „neviditelnějšími“ vypořádal v několika vykonstruovaných procesech. To však ponechme až dalšímu textu.

Příčiny krize
Tehdejší moc se vyjádřila, že měnová reforma je nutným opatřením z několika důvodů. K tomu, abychom je mohli zmínit a vyjádřit se k nim, je nutné se vrátit nejdříve k předešlé poválečné reformě z roku 1945. Ta v podstatě vyřešila problémy válečného finančního rozvratu, sjednotila měnu a odstranila inflační přebytek kupní síly. K tomu pomohly i tzv. vázané vklady. Reforma měla blahodárný účinek na vývoj hospodářství a „nastartovala“ ekonomiku.
Vláda však za jeden z důvodů, proč je nutné peněžní reformu 1953 provést, označila neúspěch reformy předešlé. Ta prý dostatečně nelikvidovala následky druhé světové války a neuvedla množství peněz na míru nutnou pro národní hospodářství. Navíc ke krizi prý přispělo i čerpání z vázaných vkladů (s likvidací tohoto opatření se však od začátku počítalo). Dalším argumentem bylo, že přežívající „spekulantské a kapitalistické živly“ hromadily zisky a poškozovaly národní hospodářství. Tento argument není nutné dlouze vyvracet. Je jasné, že touha po zisku je jedním z motorů hospodářství a ne jeho brzdou. Navíc do roku 1953 byla tato sorta lidí již téměř zlikvidována a na hospodářství se podílela jen velmi omezeně. Ani spekulanti na černém trhu, označovaní též za jednu z příčin měnové krize, nenesli vinu. Černý trh samozřejmě existoval, ale spíš vykrýval neschopnost trhu vázaného, než aby přímo škodil. Zajímavá je i takzvaná „pohádka o spiknutí Slánského bandy“. Ta se sice skutečně podílela na řízení ekonomiky, a tudíž svůj díl viny má. Tito lidé však byli šiřitelé sovětského modelu, které nakonec rozdrtil aparát, na jehož výstavbě se podíleli.
Nesmyslnost výše uvedených argumentů je do očí bijící. Příčiny krize byly úplně jiné. Negativní vývoj československé ekonomiky byl zapříčiněn tím, že hospodářství bylo řízeno ideologickými vizemi. Převrat v únoru 1948 odřízl tuto zemi od racionálně uvažujícího světa. Nepřiměřené zásahy do ekonomiky musely nutně dříve či později vést k obrovskému propadu.
V roce 1947 se připravoval první pětiletý plán. Jeho sestavováním se zabývala řada expertů ze všech politických stran. Únor 1948 tomu učinil přítrž a jedinou alternativou se stala ta komunistická. Jejím základem byla úplná změna struktury průmyslu. Začíná se upřednostňovat těžký průmysl a tradiční spotřební průmysl se dostává do pozadí. Obrovské prostředky byly vydávány hlavně do oblasti palivo-energetické a těžkého strojírenství. Československo se tak začlenilo mezi země procházející tzv. „socialistickou industrializací“. Dalším faktorem bylo rozsáhlé znárodňování průmyslových podniků. Jejich efektivita díky tomu začala rapidně klesat. Řada továren byla též ihned zlikvidována, čímž došlo k obrovským škodám. Státní zásahy se začaly projevovat i v dalších oblastech – maloobchod a zemědělství. Obé bylo postupně znárodňováno a zvláště pak změna českého venkova, způsobená násilným „zkomunálňováním“, byla velice citelná.“

Práce obsahuje obrázky. Čistý text práce dosahuje cca 10 stran.