1.	Vstup do psychologie

2.	Tělo a duše

2.1

Platón

2.2	Aristoteles

2.2.1

První asociační zákony

2.3	Theofrastos

2.4	Hippokrates

2.5

Galenos

2.6	Tomáš Akvinský

2.7

Novověk

3.	Přehled hlavních odvětví psychologie

3.1	Teoretická psychologie

3.2	Aplikovaná psychologie

3.3	Definice psychologie

4.	Determinace lidské psychiky

4.1	Nativistický směr

4.2	Environmentalistické teorie

4.3	Interakcionistické směry

5.	Biologická determinace

6.	Prenatální psychologie

6.1	Longitudinální výzkum

7.	Transpersonální psychologie

8.

Osobnost

8.1	Charakteristické znaky osobnosti

8.2	Vlastnosti osobnosti

8.3	Přístupy práce s osobností

8.3.1

Model vrstvový

8.3.2

Model typový

8.3.3

Model faktorový

8.3.3.1

Big five

9.

Vědomí

9.1

Stupně

9.2

Rozsah

9.3

Funkce

10.

Nevědomí

10.1	Psychoanalýza

10.2	Superego – nadjá

10.3

Id – ono

10.4

Ego - já

10.5	Carl Gustav Jung

10.6	Transakční analýza

11.

Charakter

12.	Psychoanalytické pojetí vývoje libida

12.1

Období

12.2	Erich Fromm

13.	Vlastnosti seberegulační

13.1

Svědomí

14.

Vůle

14.1	Kurt Lewin

14.2	Volní jednání

15.

Motivace

15.1	Formy motivů

„VŮLE

Vůle (2 názory):
a)
- už ve starověku se tím zabýval Platón a Aristoteles vůle je spojena s rozumem
- stejné pojetí ve středověku bylo u Tomáše Akvinského (u něj je vůle rozumem řízená)
- u Kanta to bylo rozumové chtění

b)
- Nietze vůle rozumu nepodléhá

Vůle je chápána jako osobnostní dispozice k autoregulaci, která se projevuje ve volním jednání (2 stránky)
a) sebeovládání
b) sebeprosazování
- volní jednání je podmíněno volními vlastnostmi, které jsou součástí charakteru
- nejde jen o uspokojování potřeb, volní jednání není motivované únikem před nepříjemnem, ale naopak volba různých možností, která je vědomá. Uspokojení může být jen symbolické a dosažení cíle může být nejisté. Bývá spojeno s mravním hodnocením a účastní se toho naše vědomí
- vzdávám se něčeho příjemného a překonám nechuť (odvykání zlozvyků, jít do práce i přesto, že jsem měl mít volno, ale oni mě potřebují)

Volní jednání (2 fáze)
1. fáze rozhodování
2. fáze realizace rozhodnutí

ad rozhodování:
- na začátku je impuls (z vnějšku i z vnitřku) a pak následuje zvažování, rozhodování se. Uplatňují se tu volní vlastnosti
- může docházet k vnitřním konfliktům (motivy mohou být protichůdné x vnitřní boj)

Kurt Lewin (Gestalt psycholog) teorie konfliktů typologie
1) apetence
- dva motivy a oba nás přitahují rozhodování se mezi dvěmi příjemnými věcmi
- hovoří se o kyvadlovém efektu (u lidí labilnějších je horší rozhodování)
- může však dojít i k racionalizaci (raduji se z toho co získal a opustí myšlenku na to, co nezískal)

2) averze – apetence:
- je tam + / -
- dítě chce jít na školu, ale bojí se zkoušek. Strach z neúspěchu

3) averze – averze
- vybírání ze 2 zel (jít na test, který neumím a dostat pětku nebo za školu a mít pak problémy)

4) ambivalentní konflikt
- na obou stranách jsou plusy i mínusy (rozvod)

Tato fáze by měla skončit rozhodnutím. Rozhodnutí je volní akt. Rozhodnu se zodpovědně, stojím si za tím. Projeví se úlevou. Je tam určité jasno co chci. (Já chci a takhle to bude je k tomu nějaká akce, udělá nějaký krok)


ad realizace rozhodnutí:
- realizační fáze patří k rozhodnutí
- jde o to, na jak dlouhou trať ten cíl je. Čím delší doba, tím problematičtější realizace řada překážek
a) vnější změna situace, nemoc, atd.
b) vnitřní původní motivace poklesla, jiná lákadla, nemám schopnosti abych to dotáhl do konce
- když člověk dosahuje cíle, mluvíme o vůli člověka“

Práce obsahuje schémata. Čistý text práce dosahuje cca 37 stran.