Úvod do studia historie

Kategorie: Historie

Typ práce: Zápisky z přednášek

Škola: nezadáno/škola není v seznamu

Charakteristika: Studijní materiál pro začínající historiky. Jako studijní materiál seznamuje s historií vývoje historické vědy jako celku, ale i jeho součástí popřípadě příbuzných oborů. Menší část práce je věnována klasifikaci pramenů a společenského rozvrstvení.Práce obsahuje jména Filkrona, Rutkowského, Tomáš Akvinský, Claude Henri Saint-Simon, George Wilhelm Friedrich Hegel, Wilhelm Hildebrandt, Beinrich Rickert, T.G.Masasryk, Friedrich Engels, Mark, Bloch, E. Bernheim, Jaroslav Goll, Vojta Náprstek, Leichter a jeho nakladatelství, Novotný, Christoph Cellarious, Fr. Palacký, Vicco, Max Dvořák, Josef Pekař, W. Rostow, Labuda, Topolski, Montesquie, Paperboch, Mabillion, J. Kocka a Adam Smith.
Obsah:
1. Místo historie ve vědeckém poznání
a) Pojem věda
b) Základní perspektivy (antropologická, poznávácí, kulturní a společensko materiální)
c) Vznik a vývoj vědy
2. Klasifikace věd
a) Filozofický úvod ke studiu historie
a) Historická věda
b) Historie a příbuzné vědní obory (sociologie, archeologie, etnologie,
c) Vnitřní členění historické vědy (minoritní, chronologické, prostorové, podle cíle, dále pak na dějiny hospodářské, sociální, dějiny mentalit, světové, národní, regionální, narativní, pragmatické nebo genetická historie)
d) Periodizace dějin (model cyklický, lineární a neregulérní
3. Historický pramen
a) Klasifikace historických pramenů (přímá svědectví, nepřímá svědectví, fakty historiografické a pramenné, prameny psané - hmotné, obrazové - prameny tradiční - ústně dochované)
4. Vývoj společnosti, podmínky a faktory dějinného vývoje (podmínky přírodní, ekonomické a kulturní)
a) Sociální stratifikace (společnosti nehierarchické nebo hierarchické)
b) Skupiny a struktury (Kasty, stavovské společnost, občanské společnost)
Úryvek z práce:
"Klasifikace historických pramenů (třídění)
Třídění historických pramenů není záležitost akademická, ale praktická. Potřebu roztřídit historické prameny se snažil již jeden z prvních našich historiků – KOSMAS (11., poč. 12. st.), počátek vrchol. středověku:
- Kronika BOHEMORUM
- v úvodu sděluje, že píše na základě 3 zdrojů:
1. „Bájná vypravování starců“ – prameny pofiderní svou hodnověrností, zachycuje nejstarší období, Staré pověsti české (O původu Přemysla Oráče, O Libuši, Kazi, Tetě)
2. „Vyprávění očitých svědků“ – co mu řekli lidé, kt. se účastnili hist. události
3. „To, co sám zažil“ – Kosmas si myslel, že je to pramen nejhodnověrnější
Vědecké pokusy začínají v období humanistické historiografie (15. – 17. st.). Pak zejména v 17. st., kdy se rozvinul „kritický dějezpyt“.
PAPERBOCH, MABILON
- připravovali edici: ACTA SANCTORUM (Spisy svatých) – edice starých legend vyprávějící o životech a zázracích svatých
Plně zaujala historiky POZITIVISTY (od. pol. 19. st.).
1. podle vnějších znaků: zda měl hmotnou (boty, oděv) nebo písemnou povahu (písně, pověsti)
2. třídění obsahu:
- podle formálních znaků (formy)
- původu
- obsahu
- informační struktury
- typu (typologie)..."

Tweet

Diskuse