1.

Úvod

2.	Abnormální chování

2.1	Definice abnormality

2.2	Odchylka od statistické normy

2.3	Odchylka od sociální normy

2.4	Maladaptace

2.5.	Co je normalita?

2.6	Klasifikace abnormálního chování

3.	Duševní choroby z jednotlivých hledisek

3.1	Behaviorální hledisko

3.2	Kognitivní hledisko

3.3	Úzkostné poruchy

3.4	Generalizovaná úzkostná porucha a panická porucha

3.4.1

Obsedantně kompulzivní poruchy

3.4.2

Výklad úzkostných poruch

3.5	Poruchy nálady

3.5.1

Deprese a suicidum

3.5.2

Bipolární poruchy

3.5.3

Výklad poruch nálady

3.6	Iluze a pocit blaha

3.7

Stres

3.8	Schizofrenie

3.8.1

Charakteristiky schizofrenie

3.8.2

Poruchy myšlení a pozornosti

3.8.3

Poruchy vnímání

3.8.4

Poruchy emocí

3.8.5

Motorické symptomy a uzavřenost do

3.8.6

Pokles schopnosti zvládat nároky běžného

3.8.7

Výklad schizofrenie

3.9	Poruchy osobnosti

3.9.1

Asociální osobnost

3.9.2

Výklad asociální poruchy osobnosti

"Výklad asociální poruchy osobnosti
Jaké faktory přispívají k vývoji asociální osobnosti? Mohli bychom očekávat, že rodiče nevedli jedince s asociální osobností k disciplíně a morálce, ale odpověď není tak jednoduchá. Ačkoliv někteří jedinci pocházejí z prostředí, ve kterém je asociální chování posilováno a dospělí zločinci se stávají jejich vzorem, mnoho jich pochází z dobrých rodin a byli vychováváni rodiči, kteří jsou významní a vážení členové společnosti.
Dosud neexistuje žádná uznávaná teorie, která by vysvětlovala vznik asociální poruchy osobnosti. Podílí se na něm pravděpodobně mnoho faktorů, které se případ od případu liší. V současnosti se badatelé zaměřují na biologické činitele a kvalitu vztahu mezi rodiči a dítětem.
BIOLOGICKÉ FAKTORY Experimentální studie podpořily klinický dojem, že asociální osobnosti prožívají malé obavy z budoucích nepříjemností nebo trestů. V jedné studii badatelé srovnávali dvě skupiny adolescentů, vybraných z nápravného zařízení pro mladistvé delikventy. U členů jedné skupiny diagnostikovali asociální poruchu osobnosti, u druhé poruchu přizpůsobení v adolescenci. Experimentátoři měřili kožní galvanickou reakci (KGR) na stres. Každé pokusné osobě připevnili na nohu napodobeninu elektrody a pak jí řekli, že za deset minut dostane silnou, ale ne škodlivou elektrickou ránu. (Pokusné osoby viděly na velké hodiny, takže přesně věděly, kdy ránu dostanou - ve skutečnosti žádnou ránu nedostaly.) Mezi skupinami nebyl zjištěn žádný rozdíl v KGR během období klidu a v reakci na sluchovou a vizuální stimulaci. Avšak během 10 minut trvajícího očekávání rány skupina osob s poruchou přizpůsobení vykazovala statisticky významnější napětí než skupina osob s asociální poruchou osobnosti. V okamžiku, kdy hodiny ukazovaly, že dostanou ránu, většina osob s poruchou přizpůsobení vykazovala náhlý pokles kožního odporu (což svědčí o prudkém vzestupu strachu). Žádná osoba s asociální poruchou osobnosti tuto reakci nevykazovala (Lippert a Senter, 1966).
Studie provedené ve vězení ukázaly, že asociální osobnosti se nenaučily tak rychle vyhýbat ranám a nevykazují takovou reaktivitu autonomního nervového systému za různých podmínek jako ostatní vězni (Lykken, 1957; Hare, 1970). Tyto nálezy badatele vedly k vyslovení hypotézy, že asociální osobnosti se rodí s autonomním nervovým systémem s nízkou reaktivitou, což by mohlo vysvětlit, proč se u nich nevyskytuje normální reakce na hrozbu nebezpečí, jež většinu lidí odstrašují od protispolečenských činů. Tyto nálezy je nutno interpretovat opatrně. Je možné, že asociální osobnosti mohou na experimentální situaci pohlížet jako na hru a mohou ji zkoušet hrát zvlášť klidně tím, že se pokoušejí svoje reakce kontrolovat.
Další studie, pří kterých badatelé použili jiných způsobů měření aktivace, než je KGR, ukázaly, že hladina aktivace je u asociálních osobností nízká, protože jsou schopny ignorovat nepříjemné podněty (Jutai a Hare,1983; Hare, 1988). Kromě toho testy psychických funkcí ukazují, že asociální osobnosti mají nedostatečně rozvinuté schopnosti plánovat, měnit strategie a tlumit impulzivní reakce (Gorenstein, 1982). Nálezy uvedené výše poskytují vysvětlení chování těchto osobností. Hledají vzrušení, neboť jejich aktivační hladina je nízká. Protože většinou nemají strach, nic je od provádění protispolečenských činů neodrazuje. Jelikož mají nedostatečně rozvinuté schopnosti plánovat svoji činnost a tlumit impulsivní reakce, chovají se impulzivně. Zřejmě z těchto důvodů se bez výčitek svědomí chovají nemorálně a bez ohledu na společenská pravidla vyhledávají vzrušení."

Výpisky z knihy Psychologie - Atkinson, Atkinsonová, Smith, Bem.