0.

Úvod

1.	Z historie francouzské kuchyně

2.	Skladba současného francouzského jídelníčku

3.	Zásady a rady při přípravě a podávání pokrmů

3.1.

Zelenina

3.2.

Maso

3.3.	Drůbež a ryby

3.5.

Vejce

3.5.

Omáčky

3.6.

Sýry

4.

Závěr

“2. Skladba současného francouzského jídelníčku

Po přečtení několika řádků z historie francouzské kuchyně mohou někteří přijít k názoru, že jíst „ po francouzsku“ znamená jíst hodně, až nestřídmě. Nicméně současná kuchyně ve Francii vypadá zcela jinak.
I když se většinou nespokojí francouzi s jedním jídlem, nejde o množství zkonzumované potravy. Francouzská hospodyně má v sobě totiž zafixovaný jakýsi smysl pro racionální výživu: to znamená, že každý oběd nebo večeře, které podává, obsahuje všechny organismu potřebné složky ve vzácné vyrovnanosti a přitom v pestré a rozmanité úpravě.
První jídlo, které se objeví na stole, je předkrm, který má být lehký, jednoduchý a v nevelkém množství. Obvykle to bývají nejrůznější saláty, syrová zelenina, dobře barevně sladěná, uzeniny, ryby apod. To vše pěkně upravené, aby pouhý pohled na tyto pokrmy lahodil oku. Přidají-li se k tomu ještě rafinovaně připravené zálivky, krémy či omáčky spolu s drobně nasekanými zelenými natěmi, je všeobecný efekt dokonalý. Vynalézat, popustit uzdu vlastní fantazii- to je základem úspěchu těch na vitamíny bohatých francouzských drobností, které se objevují na stole jako první.
Úvodní jídlo ( entrée ) tvořilo v dřívější společnosti ( dnes jen při slavnostních příležitostech ) druhý chod. Bývá to pokrm zpravidla teplý, který je podle odborníků schopen nahradit hlavní jídlo, v klasickém menu tedy třetí chod, obsahující maso, drůbež, zvěřinu či ryby. Hranice odlišení úvodního a hlavního jídla z hlediska chuťového i nutričního však často splývají a proto zde nastává otázka volby: po předkrmu hlavní nebo jednodušší, tzv. úvodní jídlo. Obojí ovšem s obsahem důležitých bílkovin. Ve francouzké domácnosti současných, hlavně zaměstnaných žen, převládá snaha, aby rodinné menu vypadalo asi takto:
- předkrm ( v nezměněné podobě )
- hlavní jídlo ( plat de résistence ), obsahující maso, drůbež či ryby úpravě
většinou na grilu a ovšem nezbytný sýr, který nesmí nikdy chybět.
Polévky tvoří ve většině domácností součást nebo hlavní část večerního, nikoliv poledního jídla. Ve francouzské kuchyni existuje pro tento pokrm dvojí označení: soupe a potage. Tyto názvy vznikly postupně ze slov „ souper “ a „ pot “. Výraz souper znamená večeřet a soupe byla a v mnohých rodinách ještě je, jediným chodem, který je velmi sytý a obsahuje všechny pro organismus důležité živiny. Není to ovšem naše typická polévka, ale vydatné, hutné jídlo, v němž najdete téměř vše, i když se jeho skladba liší podle krajů. Mohou tam být brambory, maso zelenina, sýr, chléb nebo ryby. Naproti tomu pot ( hrnec ) kdysi značil název pro všechno, co se vařilo. Postupně se však název pot zpřesnil a označoval pouze řídký pokrm, připravovaný z masového a zeleninového základu. Tekutá část tohoto jídla tak dostala jméno potage.
Největší slabostí francouzských rodin a hlavně dětí je samozřejmě dezert. Ovšem také ten bývá často nesrovnatelný s našimi moučníky: často je to ovoce v syrovém stavu nebo upravené s nejrůznějšími krémy na základě mléka.
Přílohy v té podobě, v jaké je známe z naší praxe, se ve Francii vyskytují dost zřídka. Většinou je na hospodyni samotné, zda chce upravené maso, ryby, drůbež či zvěřinu něčím obohatit, doplnit, event. zkrášlit. V předpisech je to spíše vyjímka, když se k některým úpravám výslovně doporučují brambory, rýže nebo např. těstoviny."

Obsahuje překlepy a hrubé pravopisné chyby.
Katedra marketingu.