Zpátky se vrátil úplně jako jiný člověk. Oženil se, získal úřad kvestora (což byla obdoba našeho ministra financí) a vypracoval se až na senátora. Když se pak Lucius Katilina pokoušel o spiknutí proti senátu, Cicero jeho plány vyzradil a převrat se nepovedl. Cicero se tedy stal zachráncem státu a ve svých 35 letech byl považován za špičku ve svém oboru – nejlepšího řečníka celého Říma.
Cicero svými rétorickými vystoupeními naštval spoustu lidí, spoustu vlivných lidí, kteří zařídili jeho politický pád. Vedlo to až k jeho vyhoštění do Thessaloniky. Avšak v Římě se politická situace měnila stejně rychle jako naši předsedové vlády, takže se Cicero brzo mohl vrátit zpět. Přidal se však na špatnou stranu, když vsadil na Pompeia. Ten prohrál bitvu u Farsalu proti Caesarovi. Naštěstí mu Caesar udělil milost a Cicero se stáhl do ústraní. Když Ceasar zemřel, na jeho místo se jako supi slétli tři nejmocnější muži té doby (možná jste slyšeli pojem 2. triumvirát) a bitvu o moc vyhrál Marcus Antonius. Cicero proti němu veřejně vystupoval a to ho stálo život, Antonius jej dal zavraždit a jeho ruku a jazyk (symboly řečnictví) nechal veřejně vystavit v Římě.
Cicero netvořil žádnou novou filozofii. Ze všeho nejvíce chtěl přiblížit filozofii obyčejným Římanům. Dalo by se říci, že byl spíše eklektikem – to znamená, že vybíral, třídil a komentoval poznatky a teze jiných filozofů. To je znatelné i na jeho díle Hovory Tuskulské, kterou vám zde chci prezentovat. Celá kniha má pět částí - O pohrdání smrtí, O snášení bolesti, O mírnění bolu, O ostatních neklidných stavech duševních, Ctnost stačí sama ke štěstí. Už jen názvy napovídají, že půjde o vskutku filozofická témata. I přesto se však tato kniha čte dobře, protože Cicero užívá Sokratovu metodu. Celé Tuskulské hovory jsou psány formou dialogu. Obsahuje taky spoustu historických souvislostí a odkazů, pro méně zdatné čtenáře jsou vzadu vysvětlivky.

Dobře napsané, ale práci chybí formální náležitosti jako titulní strana, formálnější členěnní textu, seznam použit literatury.