1.	Státověda a ústavní právo

2.	Předmět ústavního práva a obecné státovědy

3.

Stát

4.	Teorie suverenity

5.	Struktura státu

6.	Konstitucionalismus

7.	Reprezentativní a přímá demokracie

8.	Politické strany a stranickopolitické systémy

9.

Volby

10.	Parlamentarismus

11.	Hlava státu

12.	Moc výkonná

13.	Soudnictví

14.	Samospráva.

"I. STATOVEDA USTAVNI PRAVO

Ústavní právo se chápe jako základ a východisko veškerého práva. Stalo se převážně aplikovatelným oborem platného práva.. Je odvětvím práva, které se zabývá ústavou a vykládá ji.
Demokracie…nemůže se omezovat pouze na vládu většiny, ale musí být i doplněna ochranou menšin.
Legalita →neboli zákonnost je založena na dodržování zákonů, bez ohledu na jejich obsah. Všechny subjekty ve státě musí však být podřízeny zákonům.
Legitimita → ospravedlnění určité státní moci, vlády; nejdůležitější pro ni je hodnotové hledisko (postoj urč. subjektu). Demok. Legitimita je vyjádřena v některých ústavách a formulována také jako právo občanů na odpor, tedy i právo na revoluci, Některé teorie opírají legitimitu vlády o její legalitu
Státověda – nauka o státě, která zobecňuje poznatky o státě.
Dlouhý vývoj → Aristoteles rozlišoval 6 státních forem (dvě kritéria – 1) kolik osob je v čele státu, 2) v čí prospěch se vládne)
• Dobré formy vlády (království, aristokracie, politea)
• Špatné formy vlády (tyranida, oligarchie, demokracie)
Smysl státu spatřoval Aristoteles v péči o občanskou ctnost, prostředkem k tomuto cíli je zákonnost. Stát považoval za přirozený útvar a člověka za státotvornou bytost od přírody; stát je společenství rovných, záruka stability státu je střední stav → tyto otázky jsou základem moderní státovědy.
.
Zakladatelem moderní státovědy je G. Jellinek (Všeobecná státověda), podle něho je stát útvarem sociálním a právním →
Státní právo – klade důraz na organizaci, postavení a fungování státu, soustava právních pravidel vztahujících se k org. státní moci, k příslušnosti a funkcím org. státní moci a k právům a povinnostem občanů vůči státní moci.





II. PŘEDMĚT USTAVNIHO PRAVA A OBECNE STATOVEDY
Ústavní právo, ústava
Ústavní právo – je odvětví práva, které se zabývá ústavou a vykládá ji
Ústava – pojem ústavy není jednoznačný, rozumí se jí zákon, který je takto označený a obsahuje soubor norem nejvyšší právní síly. Je základním řádem, podle něhož se tvoří státní vůle a uplatňuje se státní moc, stanoví pravidla pro tvorbu a vydávání obecně závazných aktů státu a pro jejich vynucování orgány správními, soudními a jinými.
Z hlediska obsahu norem se ústavou rozumí úprava základních vztahů ve státě
Ústava je…. psaná- nepsaná, flexibilní x rigidní, monolegální – pololegální,
Stav ústavní nouze → pokud parlament nebo jiný ústavnou zmocněný org. nemůže zaplnit mezery v ústavě. Ve stavu ústavní nouze chybí kompetence k řešení ústavní situace pro ústavní orgány. (v ČSR za 2. světové války)
Prameny ústavního práva ČR – ústavní zákony, které upravují vztahy státní moci a postavení občanů vůči této moci, mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, rozhodnutí Ústavního soudu, zákony, které se týkají činnosti ústavních org., ústavních práv a svobod občanů, státního občanství, postavení cizinců, zákony, které byly přijaty v období federace, zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a Senátu, , některá rozhodnutí prezidenta republiky (dekrety prezidenta rep. z r. 1940-45,
Státní právo – soustava právních pravidel vztahujících se k orgánům státní moci, k příslušnosti a funkcím org. Státní moci a k právům a povinnostem občanů vůči státní moci. Je to i nauka o státní moci jejich orgánech a jejich funkcích, jejich mezích právech a povinnostech."