1.1.	Realizace svobody dítěte v díle Marie Montessori.

1.2.	Seznam montessoriovských alternativních škol.

2.1.	Pedagogika Rudolfa Sreinera a waldorfské školy.

2.2.	Seznam waldorfských alternativních škol.

3.	Seznam použité literatury

Všichni máme v sobě instinkt schovávat právě to, co v nás ostatní přímo hledají. U dítěte najdeme spoustu takových "obranných" reakcí. Několik dětí se pokoušelo pozorovat pohyb hmyzu tak, že jej položily na zrcadlo, takže mohly sledovat pohyb jeho nohou, ale hmyz předstíral, že je mrtev. Naše prostředí ukazuje mnoho skutečností, které jsme dosud nepozorovali, např. práci dítěte, jejíž rytmus se podstatně odlišuje od rytmu práce dospělého. Je třeba uspokojovat jeho vnitřní potřebu růstu, a často to není vnější cíl, nýbrž vnitřní nutnost, která určuje jeho činnost a která musí být uspokojována dlouhodobým cvičením. Např. dítě bude utírat stůl, bude však tuto činnost mnohokrát opakovat než ji dokončí. Tříleté dítě může tuto činnost opakovat až čtyřicetkrát. Tyto "zázraky" se objevují bez podnětů "vnější odměny". Dalo by se říci, že v důsledku takových projevů se stávají odměny a tresty zbytečnými. Naproti tomu pracuje dospělý především z vnějších důvodů, jeho cílem je obdržet odměnu za vykonanou práci. Z tohoto důvodu podléhá práce dospělých zákonu "co nejmenší námahy", za jeho pracovní výkon je zcela zřejmě žádaná reálná odměna. Přes svoji aktivitu se dítě vyvíjí a postupně se stává dospělým. K tomuto cíli se postupně dopracovává a nikdo mu tuto práci, jejíž plynulost je potřebná pro jeho vývoj, nemůže ušetřit nebo zkrátit. Dítě se dokonce brání dospělému, který mu chce pomáhat a vést je. Práce dospělého se totiž řídí nejen zákonem "co nejmenší námahy", ale i tím, že jeho práci může vykonat jiný dospělý. Když k tomu přidáme ještě to, že dospělý "vládne", dojdeme k původu vzniku konfliktů. Dospělý se pokouší ovlivnit dítě tak, aby pracovalo jako on sám. Žádá v této souvislosti poslušnost a to je pramenem stálých zklamání ve vnitřním životě dítěte, neboť od přírody není přerod z dětství v dospělost přímým, stupňovitým a rovnoměrným procesem, ale procesem přetváření se. Mnohé z toho "přetváření se" se děje nepřímo a cesta, jak pro budoucí stav něčeho dosáhnout, je ta, zůstat trpělivým a napomáhat ke zdokonalování současných vlastností. To, co je k dispozici v každém dětství, musíme hodnotit jako fáze, během nichž se ukazuje největší možnost ovlivňování, protože se v těchto obdobích rozvíjejí nejpodstatnější znaky osobnosti. Příroda je tak připravena nepřímo utvářet to, co ještě utvořeno nebylo. I v oblasti psychologie najdeme obdobné faktory a musíme studovat stejné vývojové linie. Nesmíme dítě nutit, aby nás napodobovalo, nýbrž musíme vyčkávat a respektovat formu dětského jednání. V mnoha směrech jsou dospělému vlastní "slabiny" dítěte, např. při učení se jazyku se dítě nachází v senzitivní periodě, kdy se může naučit dokonale výslovnost vlastní matky. Když se však tříleté dítě se svojí matkou přestěhují, ovládne novou místní výslovnost dítě rychleji než matka, pokud ta na prostředí vůbec reaguje. Dokonce i ve vztahu k logické části jazyka, při výskytu gramatických chyb, platí to samé.

Dobře napsané, stačí malá revize textu po formální a stylistické stránce.