1.	Primární právo a prameny jemu rovnocenné

2.	Sekundární právo

3.	Komunitární právo sui generis

4.	Prameny unijního práva

5.	Tvorba evropského práva

6.	Povaha komunitárního práva

7.	Povaha unijního práva

TVORBA EVROPSKÉHO PRÁVA

– subjekty oprávněné tvořit primární právo  členské státy; pravomoci k vydávání sekundárního práva je dána orgánům ES
– primární právo stanoví, které orgány se podílejí na tvorbě sekundárního práva
– Komise má téměř úplný monopol na legislativní iniciativu; Rada i EP mohou vyzvat Komisi k návrhům právních aktů  zda je nutné zahájit legislativní proces pak rozhoduje Komise
– typy legislativních procesů:
– klasický (konzultační) legislativní proces v Radě – již není součástí tvorby práva; sekundární katy přijímala Rada na návrh Komise po konzultaci s EP
– spolurozhodovací proces – je velmi významný, umožňuje nejrozsáhlejší působení EP – má absolutní veto; po Amsterdamské smlouvě se 80 % sekundární normo-tvorby uskutečňuje v nově upraveném spolurozhodovacím procesu
– kooperační postup – také se jedná o spolupráci Rady a EP, není tak významný jako spolurozhodovací; upraveno Jednotným evropským aktem
– legislativní proces se souhlasem EP – Rada rozhoduje jednomyslně po tom, co si opatří stanovisko Komise; se souhlasem EP => jedná se i o případy spoluúčasti EP na smlouvách mezi Společenstvím a třetími státy  EP tak spolupůsobí při tvorbě primárního práva
– Rada jako jediný legislativní orgán – na návrh Komise, bez účasti EP
– delegovaná legislativní pravomoc Komise – může vydávat jen prováděcí předpisy, 3 druhy postupů (podle postoje k stanovisku COREPERu)
– ojediněle Komise jako jediný legislativní orgán

– harmonizace práva člen. států:
– budování společného trhu prostřednictvím:
– odstraňování ochranářských překážek
– harmonizace vnitrostátních standardů
– starý přístup – detailní harmonizace (speciální technické úpravy pro výrobkové oblasti)  to ale vedlo k těžkopádnosti X proto doplněn novým přístupem – obrat nastal případem Cassis de Dijon – 1979 – vychází z toho, že i nediskriminační předpisy státu určení mohou mít podobné účinky jako zakázaná kvantitativní omezení, pokud vytvářejí uvnitř Spole-čenství překážky obchodu; tato opatření mohou být zdůvodněna jen kategorickými požadavky => musí tedy platit předpoklad uznání standardů země původu – tzn. všechny výrobky nacházející se v některé členské zemi ve volném oběhu, musejí být připuštěny na kterýkoli jiný národní trh v prostoru Společenství
– může z toho vzejít obrácená diskriminace, která je ale přípustná (jde o nepříznivé důsledky, které mohou vyplynout pro postavení domácích výrobků)
 z nového přístupu vyplývá sbližování práva jen pokud jde o kategorické požadavky (hlavně jde o požadavek veřejného zdraví, poctivosti obchodního styku a ochrany spotřebitele)
– odvolání se na kategorické požadavky je ale vyloučeno, pokud je plná harmonizace ochran-ných opatření přepokládána ve směrnici Společenství
– Bílá kniha pro jednotný vnitřní trh – jejím základem je nový přístup, kde (v souladu s pravidlem Cassis de Dijon) se má Společenství při sjednocování pr. předpisů pro vstup výrobků na trh orientovat jen na základní požadavky
– změny právní úpravy harmonizace v Jednotném evropském aktu – protože se už nepočítá s nutností jednomyslného přijímání rozhodnutí v Radě  členský stát má možnost odchýlit se od harmonizovaného standardu a zachovat si svůj vlastní, má-li pro to prokazatelné objektivní důvody = opting-out
– změny Amsterdamskou smlouvou  učiněn další krok ke zvýšení účinnosti a právní jistoty v oblasti harmonizace práva (např. opatření ke sbližování předpisů týkajících se zdraví, bezpečnosti a ochrany životního prostředí se mají zakládat na nových vědeckých poznat-cích; člen. státům se umožňuje dodatečně zavést ochranná opatření, pokud harmonizovaná úprava vyvolala specifický problém,…)

Zproacované formou poznámek, text by potřeboval graficky upravit, jinak se jedná o dobře zpracovanou práci.