Kult, znamená kult veřejný, neboť ochrana, kterou božstvo poskytovalo pouze vyvoleným (kněžím) se teď stala ochranou celé obce. Talismanům byl přisuzován politický význam. Jsou odpovědí na určité potřeby společnosti.
Vzniká tak oficiální náboženství, které se distancuje od lidských záležitostí. Objevují se však různá společenství, stranou veřejného kultu, založená na tajemství. Mystérium ale nemá veřejnostní charakter, ale zvláštní náboženský význam a jeho cílem je dosažení pravdy. Hlavním cílem je vytvoření božského člověka. Tradiční rituály jsou nahrazovány moudrostí, životní kázní, cestou askeze, bádáním.
Další charakteristickým rysem polis je to, že stav vojenský a politický znamená totéž. Všichni jsou si rovni. Vůli jedince je nadřazena vůle kolektivu. Do popředí je vynášen udeál uměřenosti, kázně a sebeovládání a smazávají se rozdíly mravů a původu mezi občany.
Krize, která začala ke konci 7. st. př. Kr. a narůstala v 6 st. př. Kr. vyvolala reformy nejen v oblasti správy a společenského života, ale i v etice, konkrétně ve zpracování pojmů nové řecké etiky. Krize s ekonomickým základem , ekonomické změny související s důležitým jevem a to znovunavázáním a rozvojem styků Řecka s Orientem. Příčiny řecké expanze do Středomoří byly tři. Za prvé hledání nové půdy, za druhé potravy a za třetí kovů. Novým důležitým prvkem se stala hýřivá okázalost, společně s prestižním prvkem – bohatstvím. Společenské vztahy začínají být poznamenány násilím, lstí, libovůlí a nespravedlností. První svědectví o novém duchu se týkají práva. Vražda přestává být věcí soukromou, stává se poskvrnou pro celou obec. V náboženství byly zavedeny očistné obřady. Počátky práva si nelze představit mimo určité náboženské ovzduší. Náboženské vření však nenapomohlo pouze vzniku práva, ale z jeho snah se vytvořila i politická spekulace a morální úvaha. V kolektivu se začíná prosazovat ideál tvrdé sebekázně jako reakce na bohatství a blahobyt. Tento postoj odpovídá asketickým naukám, prudce se útočí proti bohatství, protože nahradilo všechna privilegia a pocty. Novým heslem moudrosti je „Ničeho příliš“. Solón zde představuje muže „středu“, jeho pozice je prostředník, smírce, rozhodčí. Sofrosyné jsou právě ctnosti středu, správného místa. Cílem má být, aby správná míra, která znovu nastoluje řád, klid, smír, zamezila aroganci bohatých a odstranila otroctví. Cílem sofrosyné je odstranění neduhů a zajištění budoucího harmonického sladění obce. Mnohdy má podobu bytostně sociání, tedy staví každého jednotlivce do vztahu k druhému pod společný vzor, předepsaný způsob chování pro tzv. „politického člověka“ – vzor, který si obec vytvořila.

Přesně, jak popis práce říká - konspekt knihy.