1.	Biologické základy řeči

a) Centrální ústrojí
b) Artikulační ústrojí - orofaciální oblast
c) Dýchací ústrojí
d) Fonační (hlasotvorné) ústrojí

2.	Lingvistické základy řeči

a) Fonetika
b) Hláska
c) Foném
d) Fonologie
e) Morfém
f) Morfologie
g) Slovo
h) Syntax
i) Věta
j) Sémantika
k) Pragmatika

3.	Kognitivní základy řeči

a) Noam Chomsky
b) L. S. Vygotsky
c) J. Piaget
d) Řeč a myšlení (Sovák)

"hltanová dutina pharynx
- mezi velem a hřbetem jazyka oropharynx (ústní část hltanu), nahoře je spojen s nosní dutinou  nasopharynx (nosohltan), přechází v jícen (oesophagus)
- velikost je proměnlivá – svalstvo probíhá kruhovitě stěnami
nasopharynx
oropharynx
hypopharynx

III. DÝCHACÍ ÚSTROJÍ
primární funkce – výměna plynu
sekundární – tvorba vzduchového proudu pro řeč

inspirační proud x expirační proud
 vdechové svalstvo: zdvihá hrudní koš, ↓ klenbu bránice, rozšiřuje hrudní dutinu, vyklenutí
přední břišní stěny  bránice + vnější svaly mezižeberní
 výdechové sv.: zmenšení dutiny hrudní – vnitřní mezižeberní svaly, břišní svalstvo
 dýchání lze řídit vůlí, automaticky vegetativními nervy

frekvence dechu: dítě 26/min, dospělý 12 – 16/min
poměr vdechu a výdechu (trvání): klid 2:3, při řeči 1: 7, zpěv 1:12

spotřeba vzduchu: ½ l na 1 vdech/výdech
1 ½ - 2 l při mluvení


Typy dýchání:
 hrudní (kostální, žeberní) – lze vědomě ovládat
 abdominální (břišní a bránicové) – nelze vědomě ovl.
 smíšené (kostoabdominální) – nejčastější
 klavikulární (klíčkové) – přímý tlak dechu na hrtan – nespr.


IV. FONAČNÍ (HLASOTVORNÉ) ÚSTROJÍ
fonace = fyzikální děj vedoucí ke vzniku zvuku – interakce výdech. proudu vzduchu a hlasivek, které kmitáním tento proud vzduch přerušují

hlas – zvuk, kt. vznikne průchodem hrtanového tónu (* při kmitání hlasivek) rezonančními dutinami

hlas má 4 kvality:
 výška – frekvence kmitání hlasivek – muži 100 – 120Hz, ženy 2x více; rozsahg výšky v Ø asi 2 oktávy
 hlasitost – fyzikální intenzita
 kvalita – poměr harmonických tónů v hlase k neharmonickým složkám
 barva – dána hmotou hlasivek, délkou hlasivek, tvarem rezonančních dutin, věkem, pohlaví, národností
 rejstřík – skupina tónů vznikajících stejným způsobem kmitání hlasivek
3 rejstříky: hrudní – kmitají celé hlasivky
střední – kmitá jen blanitá část
hlavový – jen přední ½


- na tvorbě hlasu se podílí 3 ústrojí:

a) dechové
- při výdechu síla vzdušného proudu ovlivňuje intenzitu hlasu a délku fonace
- při klidném dýchání a vdechu jsou hlasivky v obdukci, při výdechu dochází k addukci
- při vdechu se hrtan snižuje

b) fonační  hrtan (larynx)
- hrtan má fonační, respirační a polykací funkci – sevřením svého vchodu brání vniknutí potravy do dýchacích cest
 štítná chrupavka - nepárová, ochranná funkce, růst v období mutace
 prstencová chrupavka – pod hlasivkami, kloubně spojena se štítnou chrupavkou  jejich
postavení určuje napětí hlasivek
 epiglotická chrup. (příklopky hrtanové) – nepárová
 hlasivkové chrupavky – párové, kloubně spojeny s prstencovou chrupavkou, umožňují
abdukci a addukci hlasivek

svaly:
 zevní – fixují hrtan a zajišťují jeho postavení
 vnitřní – rozvěrače, svěrače a napínače hlasivek – přímo se podílejí na fonaci

hlasivky (plicae vocales)
- upínají se vpředu na chrupavku štítnou a vzadu na chrupavky hlasivkové; jsou tvořeny vazem hlasovým a musculus vokalis; párový orgán uložený v hlasové štěrbině (glottis), v klidu jsou v obdukci, při řeči se přimykají a kmitají; jsou kryty sliznicí

vestibulární (ventrikulární) řasy
- slizniční záhyby, někdy se patologicky podílejí na tvoření hlasu (u spastiků), lze je využít k tvoření náhradního hlasu po operativním odstranění hlasivek

- inervace hrtanu z X. hlavového nervu

c) artikulační svalstvo a rezonanční dutiny
- artikulační svalstvo důležitou roli při vytváření rezonančních dutin: supraglotický prostor hrtanu, hltan, dutina ústní, nosohltan a dutina nosní  vše takzvaná násadní trubice a (též Purkyňův prostor)
- násadní trubice dává primárnímu zvuku v hlase barvu lidského hlasu a její tvar a objem podmiňují i individ. rozdíly v hlase"

Dobře zpracované. Psáno v heslech.