1.	Bilance banky a její rozbor

2.	Podstata bankovních pasiv

3.	Řízení pasiv

4.	Členění bankovních pasív na jednotlivé druhy a charakteristika druhů bank. pasiv

5.	Vlastní kapitál

6.	Přiměřenost VK

7.	Rozvahové položky

8.	Vklady na viděnou (šekovatelné, vista vklady, na požádání)

9.	Platební karty

10.

Šeky

11.	Cestovní šeky

12.	Termínované vklady

13.	Úsporové vklady

14.	Depozitní certifikáty

15.	Bankovní obligace

16.	Úvěry od jiných bank

18.	Úvěry od centrální banky

19.	Volné peníze v ekonomice (úspory = volné peníze)

20.	Poptávka po penězích

21.

Úspory

22.	Ekonomický růst

23.	Zdroje ekonomického růstu

24.	Bariéry ekonomického růstu

"Podstata bankovních pasiv

Z rozvahy banky vyplývá, že pasiva představují závazky banky, a to závazky dvojí:
a) vůči subjektům, které bance svěřily dočasně volné peníze
b) vůči subjektům, které do banky vložily peníze jako podnikatelský kapitál (v podobě akcií)

Tyto pasiva banka používá k financování svých aktiv a k provozu svého hmotného majetku.
Na straně pasiv v bilanci obchodních bank dochází k té zvláštnosti, že pasiva se skládají většinou z finančních závazků (depozit)

Pro pasiva je typické:
a) krátkodobá povaha depozit
b) vysoký bilanční podíl cizích peněz v porovnání s vlastními prostředky

Vlastní prostředky jsou v menšině, ale zjišťuje se jejich podíl pomocí ukazatele multiplikátoru vlastních prostředků (VM) a měří vztah mezi součtem všech aktiv (A) a součtem všech vlastních prostředků / vlastního kapitálu (K).

VM = A/K

Tento vztah nám ukazuje, kolikrát jsou aktiva větší než vlastní kapitál.

Ke zvláštnosti strany pasiv bilance banky dochází i ve spojení s výkaze Z/Z a to v tom, že depozita způsobují náklady ve formě úroků uhrazených a též ve formě administrativních prací.
Z části přináší i výnosy ve formě poplatků za vedení účtů.
Největšími nákladovými položkami jsou pasivní úroky, osobní náklady a náklady na bankovní informační systém.
Nástrojem dodržování cílů (rentabilita, likvidita, riziko) je řízení bankovních aktiv a pasiv.
Umění řídit banku spočívá v provádění obchodní politiky, která na jedné straně uspokojí akcionáře a na druhé straně centrální banku (ta chce bezpečnost).
Stejně jako u jiných soukromých objektů je nejvyšším cílem při řízení banky maximalizace zisku (dlouhodobě, nikoliv krátkodobě).
Zisk se definuje jako rozdíl mezi hrubým výnosem na jedné straně a veškerými úrokovými náklady a všemi zbývajícími náklady plus s daněmi na straně druhé."