1.	Stručně o autorovi

2.	Co je individuální psychologie?

3.	O čem kniha pojednává?

4.1

Jedináček

"O ČEM KNIHA POJEDNÁVÁ?

Adler v této knize uvádí příběhy některých svých „malých“ klientů, dětí s výchovnými problémy. Zvláštní je, že některé z těchto případů rozebírá pouze na základě písemných zpráv aniž by se s dítětem kdy setkal. Tyto zprávy mu posílají rodiče, učitelé nebo jiní vychovatelé dětí, kteří si nevědí rady. Děti, kterými se tady autor zabývá jsou ve věku zhruba od dvou do patnácti let. Děti, kterým se Adler věnuje osobně, za ním docházejí do ordinace, někdy i opakovaně, nakonec se přijdou pochlubit zda se polepšili nebo ještě ne.
Dle zmíněných případů bych řekla, že nejčastěji se zde vyskytují děti: rozmazlené, nenáviděné, nemilované, nechtěné, nemanželské nebo z rozpadlých manželství, děti bez pocitu sounáležitosti (autor ho nazývá „Common sence“), děti z chudých rodin, s nějakým fyzickým defektem (může být i domnělý) nebo děti s více sourozenci, ale i jedináčci. Každé „nenormální“ chování kohokoli vždy z něčeho pramení. Děti na takové situace reagují různě, ale hlavně se snaží svůj problém nějak kompenzovat, snaží se na sebe jakkoli upoutat pozornost buď v rodině, ve škole nebo mezi vrstevníky. Mohou lhát, krást, ubližovat ostatním dětem, mohou být příliš uzavřené nebo naopak příliš aktivní, často pláčou, mohou se u nich objevit i psychosomatické obtíže (zvracení, bolesti), trpí pocitem méněcennosti.
Adler klade velký důraz na životní styl, který si dítě vytvoří do čtyřech až pěti let. Pokud si do této doby vytvoří „špatný“ životní styl, tak už se s ním mnohem hůře pracuje. Někdy ale jen stačí ukázat dítěti, že jeho životní styl je špatný, a že tak ho společnost nepřijme, pokud na sobě poté zapracuje a pochopí své chování, může se změnit.
Autor vždy nastíní určitý případ a jednotlivé znaky chování dítěte postupně rozebírá (z čeho pramení, proč takto dítě reaguje, apod.) a navrhuje možné způsoby nápravy a výchovy. V některých případech uvádí zda byla jeho léčba úspěšná či musí zkusit nějakou jinou metodu. K nápravě ale nestačí jen snaha samotného dítěte, je třeba aby se zapojili i rodiče, učitel či vychovatel. Je důležité aby se změnili negativní podmínky v „klientově“ okolí, hlavně v jeho rodině. Mnohdy je ale složité zapojit ostatní, zvláště u dětí, které putují z ústavu do ústavu nebo stále střídají pěstouny, kteří sami nic nezmůžou, nebo jsou v jejich rodině patologické jevy a rodiče nejeví zvláštní zájem."

Práce je doprovázena citacemi z této knihy. Je přehledná a kvalitní.