1.	Pohegelovská filosofie 19. stol.

a) Positivismus
b) Karel Marx
c) Následovatelé marxismu
d) Iracionalismus
e) Voluntarismus
f) Filosofie života
g) Pragmatismus
h) Fenomenologie
i) Filosofie bytí (ontologie)
j) Filosofie existence (existencionalismus)

2.	Novopositivismus

a) Bertrand Russel
b) Rudolf Carnap
c) Ludwig Wittgenstein
d) Karl Raimund Popper

3.	Hermeneutika

a) Wilhelm Dilthey
b) Hans Gadamer

4.	Postmoderní filosofie

a) Strukturalismus
b) Obhajoby a kritiky postmoderny
c) Postmoderní umění

5.	česká filozofie

a) Tomáš Garigue Masaryk (1850 – 1935)
b) Emanuel Rádl (1873 – 1942)
c) Jan Patočka
d) Václav Bělohradský

"Voluntarismus
lat. Voluntas = vůle
• „Jediným základním principem světa je vůle, jež není závislá na prostředí a tedy si může dělat, co chce“

Arthur Schopenhauer
přezdívka: chmurný génius
- pesimista
Dílo: Svět jako vůle a představa
- inspirace I. Kantem a buddhismem
- přebírá od Kanta výraz „svět (věc) o sobě“ a říká, že je to vůle, která se projevuje v člověku, čímž vzniká jeho vědomí a svět jako představa (= pouhé zdání)
Poznání:
1. bezprostřední (intuitivní) = důležitější
2. abstraktní (reflexivní) = poznání pomocí rozumu
• „Svět se vyvíjí, neboť vůle je neustále nespokojená“
• „Tento svět je nejhorší ze všech možných světů. Příčina = neomezenost potřeb, ale omezenost statků a služeb. Žití = utrpení“
-> 2 způsoby jak překonat utrpení:
1. pomocí umění
2. popřením vůle = pomocí mravní askeze

Friedrich Nietzsche
Inspirace: A. Schopenhauer, hudba a myšlenky R. Wagnera, antika
- v antice –> 2 protichůdné prvky: Dionýsos x Apollón, Nietzsche preferoval „kult“
dionýsovský
„Poznání z rozumu není správné, správné je jen intuitivní poznání = vůle“
Vůle k moci = zákl. vlastnost člověka – pro člověka je přirozené ovládat ostatní
- nejvyšší vůli k moci má nadčlověk (zneužito fašisty)
Dílo: Tak pravil Zarathustra ( = staroperský reformátor)

Sören Kierkegaard
• „Všechny problémy jsou existenciální a mají povahu konkrétních otázek => nejde o to, jak se chovat obecně, ale vždy jde o konkrétního člověka v konkrétní situaci“
- byl v rozporu s Marxisty: „Existence není materiální“
Existence = procítění (prožitek) vlastního já
• „Ve společnosti –> protiklad bůh x člověk (= také celý svět). Tento protiklad nemůže být vyřešen => člověk je osamocená bytost, jež se má v průběhu života rozhodovat a volit, ale nemá v ničem oporu (neví, co bude dál…). Záchranou z této nejistoty je však víra v boha, jde ovšem o osobní vztah k bohu = vztah k bohu bez církve jako prostředníka“
- víru lze získat pouze skokem, jenž má 3 stádia:
1. estetické – člověk se může spolehnout na smyslové požitky, ale ty často nejsou příjemné => člověk z nich může být rozčarován
2. etické – člověk se musí rozhodovat a volit mezi různými možnostmi a musí volit mezi konečným a nekonečným (neomezenost tužeb, ale omezenost statků a služeb atd.) => člověk nemá v ničem oporu, je si nejistý
3. náboženské – úzkost a nejistota překonána, jestliže se člověk spolehne na víru v nějakou transcendentální bytost
- předchůdce existencionalismu"

Psané formou poznámek.