1.	Úvod aneb co v knížce najdeme

2.	Obsah knihy

3.	Určitý pohled

4.

Být starý

5.	Mezi ztrátami a nadějemi

6.	Výchozí bod – potřeby

7.	Uspokojování potřeb a autonomie

8.	Handicapovaní? Závislý?

9.	Zdraví, péče

10.

Rodina

11.	Vztahy a samota

12.	Komunikace se stárnoucími lidmi

13.	Stravování

14.

Závěr

"Být starý
Každý člověk začíná stárnout už tím, že se narodí. V určitých úsecích života má různé názory, ze kterých vyplývá jeho duševní vývoj.
Podvědomě má každý člověk ze stárnutí strach, pokládá si otázky, jak stáří ponese, co přinesou přibývající léta, jak bude vypadat, jak se vyrovná s bolestmi a jaký bude přístup jeho potomků a celé rodiny k jeho stáří.
Záleží na každém jedinci, jeho zdravotním stavu, a psychické vitalitě. Člověk, který se nadcházejícímu stáří nepoddá a hledá si nové přátelé, koníčky, zájmy a nové uplatnění rozhodně stárne daleko pomaleji a méně citelně než člověk, který se svému věku zcela poddá. Takový človék pak samozřejmě mnohem rychleji fyzicky stárne oproti člověku, který je aktivní a činorodý.
Obecně platí, že stárneme mnohem rychleji, když se s ním nic neděla. Stárnutí je tedy výzva pro všechny z nás, abychom se ho zmocnili pro nás i okolí tím nejlepším způsobem. Vždyť starý člově je ten, kterému bylo dáno žít v naší společnosti déle než ostatní a stárnutí je působení času na lidskou bytost

Mezi ztrátami a nadějemi
Stárnoucí člověk prochází mnoha životními změnami jako je odchod dětí, odchod do důchodu, příchod vnoučat, změny organismu, úmrtí partnera, změna bydlení, popř. nástup do domova důchodců. Každá taková změna v životě stárnoucího člověka vyvolává určitý šok. Ze kterého je nutné se co nejrychleji dostat, nebo si na danou situaci zvyknout.
Stárnout znamená smiřovat se se změnami a ztrátami, přesto však plánovat a žít. Hodnotný život až do konce.

Výchozí bod – potřeby
Staří lidé mají potřebu s někým navázat kontakt, pokud nejsou v rodinném kruhu svých blízkých, a proto nemáme být hluší k jejich žádostem a přáním a měli bychom umět dešifrovat vyřčená přání.
Potřebou starého člověka není vždy potřeba sama, ale také to, k čemu člověk skrze ní směřuje. Mezi potřeby starých lidí patří potřeby fyziologické (jídlo, pití, vylučování, spánek….), potřeba bezpečí, ekonomického zabezpečení. Dalšími potřebami jsou potřeby sociální – zejména potřeba normovanosti (potřeba kontaktu s okolním světem, potřeba náležet k nějaké skupině (rodina, přátelé, klub), potřeba lásky (cit dávat i přijímat), potřeba vyjádření a vyslechnutí a zvláště významnou potřebou je potřeba autonomie /být svobodný v rozhodování, zůstat sám sebou…)
Člověk má být pro ostatní důležitý nejen tím co dělá, ale i tím že je. Další potřebou je potřeba seberealizace a rozvoj vlastní činnosti.
Všechny výše vyjmenované potřeby tvoří celek, který spojuje fyzickou, psychickou i siciální stránku nejen starého člověka."