1.	Listina základních práv a svobod

2.	Evropská úmluva o lidských právech

3.	Všeobecná deklarace lidských práv

a) Právo
b) Vliv historie a náboženství na dnešní LP
c) Pojetí života
d) Platonova představa Kosmu (světu jako jeho duše a polis)
e) Svoboda
f) Spravedlnost
g) Vláda zákona, přirozený zákon
h) Funkce přirozeného práva

"Vliv historie a náboženství na dnešní LP
1) bůh je mimo svět - křesť.-židovské zachycení
2) myšlenka stvoření čl. - člověk byl stvořen k božímu obrazu
a) bůh je otcem člověka
b) každý čl. nese postavu boha - něco, co je nedotknutelného, posvátného

Udělení milosti - odvolání se na milost boží - uznali se meze lidské znalosti.
Rovnost, volnost, bratrství - používá nesmyslně bratrství, pokud neexistuje stejný otec
? práva na život - křesťané neuznávali potrat, uznávali trest smrti - absolutním trestem není trest smrti, ale vyloučení z kmene, podstatné je být příslušníkem kmene. Zločin volá po pomstě. Krevní msta - krev patří ke krvi, jakmile se prolije, musela být strestána - tento čin nebyl chápán jako absolutní zločin. Nyní je trest smrti pokládán za konečnou existenci člověka.

Svoboda - tato myšlenka se vyvinula z antika, objevila se jako skutečnost, a pak se stala myšlenkou. Antická řecká polis (obec, stát, hrad, městský stát - nepřesné překlady, politika, politeia=ústava, polites - občan), kořen polis lze přeložit jako hrad /Akropolis/
Tyran = samovládce - upíral Řekům svobodu. Athény - vznikl rozdíl mezi soukromou (vlastník = pán domu /řecky despotes/, manželka, děti, otroci) a veřejnou sférou. Manželka a otroci - doma, spravedlnost směnná - neošidit partnera, princip spravedlnosti. Spravedlnost distributivní.
Tyran nebyl despota, nezasahoval do soukromé sféry, upíral možnost jiné vlády. Barbaři žili v despocii, neznali svobodu.
Despocie - zvyklosti obvyklé uvnitř domácnosti jsou přeneseny na všechny
/oicos = dům, nomos = pravidla, agora = náměstí/

Pojetí života
1) v primitivním chápání - všednost
kosmos - kompaktní prožitek, svět je chápán jako jeden jediný celek, který má řád, kterým je čas - časové prožívání primit. člověka
- řád, v němž se lidé setkávají s posvátnými v jednom celku
všední den x svátek - z křesťansko-židovských tradic
- primitivové prožívají čas jako cyklus. Strukturu času tvoří svátky.
Silvestr - konec starého času, nástup nového. Na konci cyklu - slavnost - dovoleno to, co se během roku nesmí.
Mýtické prožívání je přirozenější. Mýtos - známe jen z vyprávění - při rituálu, při kterém se vykonávaly určité zvyky, kolektivní, nemá autora.
Prostor v prim. chápání - strukturu dávají posvátná místa (chrámy)
K obnově starého času slouží rituály (provádí šaman, kněz)
Život prim. člověka ve všedním dnu se velmi podobal životu nynějšího člověka. Přirozený život vychází z cyklů lidských potřeb - potřeby jsou uspokojovány v cyklech - jídlo. Primitivní člověk - prožitek generační sounáležitosti.
Mít děti - prožitek své nesmrtelnosti - u primitivů prvořadý význam
a) divadlo - vzniklo z náboženského obřadu
b) zlom v myšlení - objevuje se v Řecku řada myslitelů (mudrci), kteří mají jiný názor na svět než v mýtusu"

Psané v poznámkách.