16.	Účinnost fiskální politiky ve třísektorovém modelu

a) Určení rovnovážné produkce v třísektorovém modelu
b) Rozpočet a úroveň rovnovážné produkce

17.	Rovnováha trhu zboží a trhu peněz v modelu IS-LM

18.	Účinnost fiskální politiky v modelu IS-LM

19.	Účinnost monetární politiky v modelu IS-LM

20.	Čtyřsektorový mode a AD v otevřené ekonomice

21.	Mundell-Flemingův model při dokonalé kapitálové mobilitě

22.	Měnové kurzy - teorie parity kupních sil a úrokových sazeb

23.	Agregátní poptávka v uzavřené ekonomice a model IS-LM

a) Agregátní poptávka a její charakteristika

24.	Hlavní koncepty agregátní nabídky

a) Obecné technické a ekonomické základy agregátní nabídky
b) Klasická křivka agregátní nabídky
c) Keynesiánská křivka krátkodobé agregátní nabídky - extrémní případ
d) Křivka krátkodobé agrefátní nabídky: Friedmanův model mylného vnímání cenové úrovně pracovníky

25.	Účinnost fiskální politiky v modelu AD-AS

26.	Účinnost monetární politiky v modelu AD-AS

27.	Trhy práce a nezaměstnanost

28.	Phillipsovy křivky a AS

29.	Inflace a model SP-DG

a) Nabídková inflace, resp. náklady tlačená inflace
b) Metody léčení inflace

30.	Ekonomický růst

a) Produkční funkce a neoklasický model dlouhodobého ekonomického růstu

"24. Hlavní koncepty agregátní nabídky

Teoretický koncept křivky agregátní nabídky je ve světové ekonomické literatuře velmi kontroverzním a jednotlivými proudy ekonomického myšlení byly vyvinuty odlišné křivky agregátní nabídky, jež kondenzují různá teoretická východiska jednotlivých škol.

Agregátní nabídkou rozumíme celkové množství produkce, které firmy a domácnosti nabízejí při daných mzdách a cenách v ekonomice. Firmy se rozhodují o vyráběném a nabízeném množství tak, aby maximalizovaly zisk: při tomto rozhodování musí vzít v úvahu ceny, za něž bude vyrobená produkce realizována, náklady na služby výrobních faktorů, zásobu kapitálu a dostupné technologie. Domácnosti se také rozhodují jaké množství práce nabízet: toto rozhodnutí je závislé na úrovni reálné mzdy. Křivka agregátní nabídky AS popisuje vzájemné vztahy mezi agregátní produkcí ekonomiky a cenovou úrovní.

4.2.1 Obecné technické a ekonomické základy agregátní nabídky
Budeme předpokládat, že všichni výrobci vyrábějí a nabízejí jeden druh produkce: tím agregujeme rozdílné výrobce a jejich produkci do konceptu agregátní nabídky. Výchozím bodem, z něhož zahájíme analýzu obecných technických a ekonomických základů agregátní nabídky je produkční funkce.

Produkční funkce
Ekonomika se skládá z velkého počtu firem, které používají práci N, kapitál K a meziprodukty, tj. materiál M a energii E, které jsou komplementy práce a kapitálu, aby vyrobily určité množství produkce Y. Práce, kapitál, materiál a energie jsou při výrobě statků a služeb používány vždy při určité úrovni technologie κ . Růst úrovně technologie značí, že určitá technologická zlepšení ve výrobním procesu vyúsťují do zvýšení produkce. Pro zjednodušení budeme předpokládat, že v ekonomice existuje jediná standardní produkcí funkce, která je aplikována všemi firmami v ekonomice. Lze psát: Y = Y (N, K, M, E, κ )
Z rovnice plyne, že produkce je funkcí používaného množství práce, kapitálu, materiálu a neryje a dané úrovně technologie.

Pro analýzu křivky agregátní nabídky budeme v dalším předpokládat krátké období, během něhož je zásoba kapitálu fixní. Tato zásoba kapitálu je determinována investicemi realizovanými v minulosti. Znamená to, že během tohoto krátkého období jsou veškeré fluktuace produkce způsobeny jen změnami velikosti pracovních vstupů (inputů) – počtu jednotek práce. Práce je tedy jediným variabilním faktorem.

Marginální produktivita práce MPN = Δ Y / Δ N
Marginální produktivita práce značí přírůstek produkce, jež je výsledkem přírůstku pracovního vstupu o jednotku. Marginální produktivita práce je kladná. Marginální produktivita práce klesá tím více, čím větší množství tohoto faktoru je používáno při fixovaném množství ostatních výrobních faktorů."

Práce obsahuje tabulky, vzorce a příklady.