1.

Úvod

2.

Informace

3.	Informační instituce

4.	Informační potřeby

5.	Informační bariéry

6.	Informační gramotnost

Literatura

"Snaha o odstranění těchto bariér je podle mého názoru hlavní náplní informační vědy. Neoddělitelnou součástí je tedy i zkoumání informačního chování člověka. Na základě různých výzkumů zabývajících se touto problematikou pak bylo vytvořeno mnoho modelů informačního chování uživatelů. Ty se snaží především zmapovat jak lidé s informacemi pracují. Díky nim známe pak lépe lidské mentální pochody a uplatňování individuálních rozdílů při vyhledávání, orientaci uživatelů v informačních systémech, apod. Modely využívají často i poznatky z jiných věd a tak přispívají k větší propojenosti a spolupráci různých oborů. Díky tomu umožňují širší pohled na celou tuto problematiku. Mezi modely patří například model Wilsona ten v něm definuje kategorie informační potřeby uživatele a jeho následné informační chování a složky tohoto chování (při zpracování informací). V jeho pojetí nalezneme i problematiku informačních bariér. Wilson později svůj model obohatil a rozšířil o koncepci proměnných, které ovlivňují informační chování jedince (interpersonální, prostorové, atd). Saracevicův model[1] se zabývá zkoumáním člověka a systému. Klade si otázku jak se vzájemně ovlivňují a jak probíhá jejich vzájemná komunikace. Svůj model charakterizoval jako model stratifikované, rozvrstvené interakce. Vztah člověka se systémem při vzájemné interakci ovlivňují dvě úrovně - povrchní při kterém uživatel zadává dotaz a systém reaguje a na kognitivní, kdy člověk hodnotí získané materiály podle jejich relevance. Ellisův model se pohybuje mezi mikro a makro analýzou informačního chování (podle Wilsona)[5]. Ellis rozlišuje několik fází při práci s informacemi a to posloupnost procesů horizontální a vertikální. Horizontální zahrnuje počátek, řetězení, diferenci, extrakci,..) Do vertikální patří monitoring, prohlížení a řetězení. Z dalších známých modelů můžeme jmenovat například modely Kuhlthaové, Dervinové atd.
Poznatky ze zkoumání informačního chování by se podle mého názoru měly uplatnit hlavně v informačním vzdělání. Předpokladem pro úspěšné vyhledávání totiž není jen „dokonalý informační systém“, ale především člověk, který dokáže definovat své informační potřeby a plně využít potenciál nabízených služeb. Také musí umět vyhodnocovat získané odpovědi a definovat výsledek svého vyhledávacího procesu. Samozřejmostí a nutností je v dnešní době znalost práce s počítačem a celkově orientace v elektronickém prostředí. Tyto schopnosti se označují pojmem informační gramotnost. Bohužel není zatím informační výchova příliš zakotvena v našem vzdělávacím systému. A místo komplexní a postupné výuce na všech úrovních školství (základní, středoškolské, …) setkáváme se prozatím s nedostatečnou spíše technickou informatikou. Ta děti naučí jak zapnout a vypnout počítač, jak spustit programy atp. ale nenaučí je práci s informacemi. O to větší odpovědnost leží na knihovnících a celé informační vědě. Jak jsem již řekla výše jejich úkolem je právě odstraňování bariér, které lidem brání k přístupu k informacím."