1	Co je softwarové pirátství

1.1	Zákonné normy

1.1.1

Autorský zákon

1.1.2

Další zákony, které mají souvislost s SW pirátstvím

1.2	Druhy užití SW v rozporu s licencí

1.2.1

Pirátství koncových uživatelů

1.2.2

Nadužívání softwaru klient – server

1.2.3

Internetové pirátství

1.2.4

Nahrání na pevný disk

1.2.5

Padělání softwaru

2	Typy licencí

2.1	Opensource

2.2	Public domain

2.3	Copyleftovaný software

2.4	Proprietární software

2.5

Shareware

2.6

Freeware

2.7	OEM (Original equipment manufacture)

2.8

Adware

3	Softwarové pirátství ve firmě

3.1	Jaké sankce hrozí

3.2	Jak se bránit nechtěnému softwarovému pirátství

4	Dopady pirátství na ekonomiku

4.1	Míra pirátství

4.1.1

Celosvětově

4.1.2

Česká republika

4.2	Vliv pirátství na ekonomiku

4.2.1

Celosvětové ztráty díky softwarovému pirátství

4.2.2

Ztráty v České republice

"2.7 OEM (Original equipment manufacture)

Tento typ licence nejčastěji používá firma Microsoft pro distribuci svých produktů zejména pak Windows a Office. Produkt je prodáván spolu s novým počítačem a je vázán na tento počítač nebo jeho části. Tedy licence zaniká při zničení počítače. Úprava hardware počítače je možná, ale v omezené míře. Dále software není možné nainstalovat na jiný počítač, než se kterým byla zakoupena. V poslední době sáhla společnost Microsoft k distribuci tohoto typu licence v omezené míře i bez vazby na hardware a to zejména jako marketingovou akci, která měla mít za následek legalizování software u koncových zákazníků.

2.8 Adware

Jedná se o druh software, který je šířen zdarma a i jeho použití je zdarma. V programu se, ale nachází placená reklama, za kterou autor získává peníze. Software nelze měnit a zejména nesmí být odstraňována reklama.

3 Softwarové pirátství ve firmě

Ve firemním prostředí je otázkou, kdo nese zodpovědnost za nelegální software nainstalovaný na počítačovém vybavení firmy. Odpovědnost z hlediska trestněprávního může nést pouze fyzická osoba, a to ta, které bude prokázán úmysl nelegálním způsobem užít software. Touto osobou je firmě statutární orgán, zaměstnanec nebo administrátor.

„Nabízí se tak otázka, zda užití softwaru zaměstnancem je trestné či nikoliv. Trestné je pouze úmyslné jednání. Samozřejmě není možné, po každém zaměstnanci chtít, aby si ověřoval, zda software v počítači, který mu byl svěřen k práci, je či není legální. Pokud by tedy zaměstnanec neměl ponětí o nelegálnosti softwaru, pak jeho odpovědnost není možné dovodit.“

3.1 Jaké sankce hrozí

„Firma, u níž je nalezen nelegálně užitý software, bude ohrožena sankcemi jak v rovině trestněprávní, tak občanskoprávní. U trestněprávního postihu je potřeba prokázat úmysl protiprávního způsobu užít software a tím porušení autorské právo. Tento úmysl bude však ve většině případů evidentní z existence nelegální kopie softwaru, která nedbalostně vzniká jen těžko. Za trestný čin porušování autorského práva a práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi (§ 152 trestního zákona) hrozí pachateli peněžitý trest, propadnutí věci a odnětí svobody až na 5 let. Podstatné pro následné stanovení trestu je i nebezpečnost trestného činu pro společnost. Tu samozřejmě zvyšuje skutečnost, že nelegální software je užíván pro účely podnikání, dále i množství a celková hodnota nelegálního softwaru. Za průvodní negativní jev trestního řízení lze považovat i účast na výsleších u policejního orgánu a u soudu a zejména pak negativní dopad na dobré jméno firmy.“

3.2 Jak se bránit nechtěnému softwarovému pirátství

„Firmy, které dbají na softwarovou čistotu, nejsou samozřejmě bez rizika. Většina invazí softwarové policie je na popud anonymních udání, a to především z řad zaměstnanců. Nelze se ubránit nelegální instalaci softwaru do počítače svěřeného zaměstnanci, který by se takto chtěl pomstít zaměstnavateli. Nicméně se lze dostatečnou smluvní úpravou takovým nechtěným jednáním bránit. Zaměstnanec by měl v pracovní smlouvě vzít na vědomí, že přebírá do své dispozice počítač, ve kterém je instalován pouze legálně získaný software a zavázat se, žádný software neinstalovat do tohoto počítače, pokud by mu k tomu nebyl písemně vyzván zaměstnavatelem. V opačném případě, by si zaměstnanec měl být vědom, jak trestněprávní odpovědnosti, tak odpovědnosti pracovněprávní (náhrada úmyslně způsobené škody, okamžité zrušení pracovního poměru).
Obranou je také softwarový audit uvnitř společnosti, který by měl zvyšovat odpovědnost zaměstnanců. Dnes již samozřejmě existují programy, které tento softwarový audit provádějí pravidelným skenováním softwarů zaměstnanců.
Stejně tak se objevují i útoky konkurence, která se takto může pokusit o získání neoprávněné výhody (jestliže policie zabaví počítače, aby je prozkoumala, pak takový počin může snadno firmu paralyzovat). Těmto útokům lze jen těžko zabránit a jedinou obranou je legálnost softwaru. Orgány činné v trestním řízení by neměly vždy na základě každého anonymu radikálně postupovat zabavováním počítačů, ale pouze v případě, že okolnosti dostatečně nasvědčují spáchání trestného činu“"

Práce je velmi podrobná a přehledná.

Práce obsahuje grafy.