"Společenská a kulturní sdružení a jejich činnost v různých podobách hrála důležitou úlohu v kulturním životě českého národa už od dob českého národního obrození. V českých a moravských městech a vesnicích vznikaly spolky čtenářské, vzdělávací, pěvecké, divadelní, tělocvičné, také spolky hospodářské a zábavné. Jejich bohatá činnost se odehrávala především na národnostním, vzdělávacím a kulturním poli. Za rozmachu českého národně politického života, k němuž došlo v průběhu revolučních let 1848-1849, sehrál při organizování sil české společnosti významnou úlohu demokratický spolek Slovanská lípa. V předbřeznovém období, v podmínkách metternichovského policejního režimu byla veškerá spolková činnost silně podvázána. Zůstala omezena v podstatě na sféru kulturní, osvětovou a z části také hospodářskou. V českém obrozeneckém hnutí ji tedy přestavovaly převážně drobné vlastenecké čtenářské spolky a besedy. Jejich organizátoři se často i formou společenské zábavy snažili probouzet národní vědomí a povzbuzovat společenskou aktivitu měšťanských vrstev a rolnictva. Skutečné spolkové hnutí rozvíjené na politických základech se v Čechách mohlo začít formovat teprve po pádu metternichovského režimu v březnu 1848, i když určité zárodky lze pozorovat už v předcházejících letech. Nejznámějším příkladem je český Repeal v Praze, který byl však tehdy spíše tajně se scházející debatní společností radikálněji smýšlejících představitelů inteligence a měšťanstva než spolkem v pravém slova smyslu. Na jaře bouřlivého roku 1848 se v Praze jako první zformovaly studentské spolky. Hned po nich vznikl spolek, který si ve svém programu vytyčil široký okruh veřejné politické působnosti v zájmu národních požadavků a pokrokových společenských přeměn, Slovanská lípa.
Založení Slovanské lípy na konci dubna 1848 vyplynulo ze situace, která se v českých zemích a v rakouské monarchii vytvořila po vzplanutí buržoazní revoluce. Považuji však za důležité, se nejprve zmínit o Svatováclavském výboru, který se už v březnových dnech stal vůdčím a reprezentativním orgánem českého politického hnutí, ovládnutý přestaviteli liberálního měšťanstva a inteligence. Původní výbor byl příchodem radikálně demokratických činitelů 10. dubna 1848 rozšířen na stočlenný orgán, který se začal nazývat Národním výborem a stal se též uznávanou politickou institucí. Převahu si v tomto výboru udrželi představitelé liberálů, čímž mohli určovat činnost této instituce. Čeští radikální demokraté měli však o Národním výboru a jeho poslání poněkud jiné představy. Navrhovali, aby vznikly obdobné filiální výbory jako v Praze také ve venkovských městech a obcích, čímž chtěli zabezpečit užší styk mezi řídícím střediskem národně politického hnutí v Praze a českým venkovem. Národní výbor měl tak oprávnění hovořit jménem celé země a posílit tak ještě více autoritu, jenž měl v očích veřejnosti. Podobné záměry, které byly podpořeny hlasy z venkova žádající zřizování místních výborů, vedoucí liberální činitelé Národního výboru odmítali s poukazem na vymezenou poradní kompetenci tohoto orgánu. Sjednotit všechny progresivní síly národa na základě společného programu základních společensko-politických přeměn a na nové organizační základně – tak jak si to představovali radikální demokraté – se v průběhu dubna 1848 stalo jedním z důležitých úkolů. Situace v Praze se však v této době zkomplikovala snahami konzervativních sil a rakouské reakce hledat prostředky jak vývoj událostí z prvních týdnů revoluce zvrátit zpět. Do politického života českých zemí začalo zasahovat vyhrocování národnostních konfliktů, které zasáhlo početné společenské vrstvy. V této spletité politické situaci, kde na jedné straně sílil tlak německého a maďarského nacionalismu vůči národně emancipačním snahám Čechů a rakouským Slovanům vůbec, kde na druhé straně zvedaly hlavu konzervativní a zpátečnické síly, pociťovali zvláště vedoucí činitelé bývalého českého Repealu, že chybí taková politická organizace, která by se podstavila do čela zápasu za ústavní práva a svobody občanů i za uplatnění demokratického principu rovnoprávnosti národů. Myšlenkou založení nového politického spolku s celonárodním působením se v této době zabýval nejvíce jeden z předních představitelů českých radikálních demokratů Vilém Gauč, s ním však také Vincenc Vávra Haštalský, učitel a publicista Kristian Stefan a někteří jiní. S velkou odezvou se tyto záměry setkaly u Ľudovíta Štúra, který 20. dubna přijel jednat s vedoucími představiteli českého hnutí o svolání Slovanského hnutí."

Jedná se o seminární práci na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. Text práce je souvislý, nepříliš kvalitně členěný.