"Pozitivismus – jeden z nejvlivnějších fil. směrů 19. a 20. Století. Snaží se vyjádřit význam vědy v moderní společnosti. Nevytvořil ucelený fil. systém, ale spíše se soustředil na některé vybrané problémy. Prošel třemi stadii vývoje.

První období – druhá pol.19.stol. a je spojeno s francouzským filozofem Augustem Comtem (1798-1857). Podle něj musí všechny vědy projít třemi vývojovými stádii.
1.teologické – všechny události jsou vysvětlovány zásahem boha
2.metafyzické (abstraktní) – vládne abstraktní idea – příroda
3.pozitivní – omezuje se na výklad faktů
Pozitivní stadium je výsledkem pokroku lidstva. Teprve zde lidstvo překonalo náboženské a metafyzické pověry a dosáhlo stupně vědeckosti. Pozitivismus vznikl jako filozofie orientující se na to, co je dáno, co je „aktické" a odmítající vše nadpřirozené. Vědu prohlašuje za jediný prostředek poznání. Filozofii ponechává pouze úkol shrnovat výsledky věd. Comte přišel s myšlenkou, že společenské vědy pokulhávají za přírodními. Mělo by se v nich začít pracovat metodologií přírodních věd. Toto období reprezentují také J.S.Mill a Herbert Spencer.

Druhé období – tzv. Machismus a empiriokriticismus představuje především rakouský filozof Ernest Mach. Jde o období koncem 19.stol.a začátku 20.stol. Zaměřuje se především na gnoseologickou (poznávací) problematiku.

Iracionalismus – označení pochází z latiny a znamená „protirozumový“- objevuje se především v 19. a také 20. století. Jde o idealistický směr. Vše, co se jeví jako rozumu zcela nebo částečně nedostupné, co nelze pochopit logickým myšlením, se označuje jako iracionílní. Popírá se tak význam rozumu v poznání. Někdy se iracionalismem označuje každé myšlení, které v určitých oblastech (estetika, historie) podtrhuje význam emotivního přístupu, či porozumění. Jiný druh iracionalismu (v protikladu k racionalismu) věří na nadrozumové, nadpřirozené zjevení, které se objevuje tam, kde rozumové myšlení vyčerpalo své možnosti.

Absolutní iracionalismus – popírá jakýkoliv smysl bytí a dění a tvrdí, že vše je absurdní.
Relativní iracionalismus – připouští, že je vedle smysluplných a rozumem pochopitelných oblastí ještě mnohé nepochopitelné, a tedy rozumu nepřístupné. K tomu se prý dostaneme intuicí, vcítěním.

Představitelé – Schelling, Schopenhauer, Nietzsche, Kierkegaard, Bergson.

Voluntarismus – (voluntas = vůle) – je idealistický směr, který neuznává závislost lidské vůle na prostředí. V některých případech považuje vůli za podstatu a základ světa. Odmítá objektivní platnost přírodních a společenských zákonů. Podceňuje vědecké poznání. Vychází z předpokladu, že vůle je základním principem světa. Voluntarismus souvisí s iracionalismem. Hlavní představitelé:

Arthur Schopenhauer (1788-1860) – navazuje na Kanta a ve shodě s ním rozeznává nepoznatelné „věci o sobě“ a „jevy“. „Věc o sobě“ chápe jako vůli, která se projevuje stupňovitě. Se vznikem nejvyšší formy života, vrcholící v člověku, vzniká vědomí a zároveň s nim „svět jako představa“. Poznání rozlišuje – intuitivní, abstraktní a rozumové. Za hlavní považuje intuitivní. Základní vlastností vůle je neustálá nespokojenost, která žene svět k neustálé změně. Voluntarismus vyúsťuje v pesimismus. Lidský život je neustálé chtění, utrpení a splnění přání vede buď k novému chtění nebo k nudě. Existovat znamená trpět. Žití je zmnožování utrpení. Žádoucím stavem je tedy nebytí, klid, nežití. Smyslem Schopenhauerovy fil. je hledání odpovědi na problémy života.

Friedrich Nietzsche (1844-1900) – nevěřil v poznávací schopnost rozumu. Pramenem pravého poznání je prý intuice. Základní lidskou vlastností je vůle kmoci, vůle vládnout, být nadřízený ostatním. Jeho fil.umožňuje těm, kdo nejsou schopni pochopit absurdnosti světa, útěk do individuálního světa „nadlidí“. Dílo – Tak pravil Zarathuštra.

Pragmatismus – název pochází z řeckého pragma = jednání, čin. Vznikl v USA ve druhé polovině 19.století. Má mnoho různých forem. Mění se podle politickoekonomických podmínek a podle význačných představitelů. Pragmatismus navazuje na empirické a pozitivistické tradice Huma, Comta, Milla, či Spencera. Pragmatismus chtěl být programem vytváření světového názoru a morálky moderní, technicky vyspělé Ameriky. V Evropě nezískal příliš velký vliv. U nás se stal známým především díky Čapkově trilogii Povětroň, Hordubal, Obyčejný život.
Tato filozofie řeší filozofické problémy z hlediska jejich užitečnosti pro praktický život člověka. Posuzuje hodnotu všeho jednání podle toho, jak jsou bezprostředně prospěšné pro jednotlivce. Podle pragmatismu neexistují všeobecně platné pravdy, neboť co je pro jednoho prospěšné, může druhému škodit. Pravda je to, co "