"2. Respektování typologických rozdílů mezi žáky a rozdílů v osobnostní zralosti

Učitel se ve své práci řídí výchovným cílem dané společnosti a jeho upřesněním podobnějších požadavcích společnosti, v osnovách, normách, pokynech apod. Nakolik se mu podaří toho dosáhnout, to závisí do značné míry na působení dalších výchovných pracovníků a ostatních formativních činitelů, na tom, jak učitel dovede poznat tyto činitele, orientovat se ve složité souhře jejich působení a podle toho volit vhodné prostředky a metody výchovy. Záleží na tom, nakolik učitele zná své žáky, jejich dosavadní vývoj, předchozí i přítomné vlivy na ně působící, nakolik zná zákony formování osobnosti působením různých činitelů a nakolik toho dovede využít.

Časté je, že se v jednom ročníku jedné třídy sejdou žáci, kteří jsou osobnostně zralejší a je to dáno především fyziognomií žáka. Mnohdy jde o žáky stejné třídy, kteří se narodili na počátku či konci období, kdy žák přichází do 1. třídy. Již pouhý půlrok je značný pro rozdíly jedinců ve třídě. Pak jsou zde děti, které měly odklad školní docházky. V tomto stadiu ontogenese znamená půl roku či rok vývoje mnoho. Děti tak rozdílného věku se liší nejen výškou a hmotností, ale i rozvinutím pohybů, poznávacích procesů a motivace. Přitom se již od 1. třídy od všech očekává stejné chování a výkon. Děti právě 6-leté jsou v nevýhodě, jsou méně zralé a tak více vyrušují při vyučování, jsou častěji napomínány a trestány. Tyto děti se také rychleji unaví, bývají posuzovány jako pracovně i sociálně nezralé.
Nezdary a konflikty nezralého dítěte v počátcích školní docházky mohou nepříjemně ovlivnit i jeho pozdější výkony, chování a vývoj. Může dojít k narušení motivace dítěte k učení, kde snížení jeho hodnocení zesiluje labilitu.


Již takové dítě bude jinak temperamentní, chápavé. Struktura osobnosti, která integruje složku biologickou (organismus), psychologickou (psychika) a sociální, se promítne v osobnostní zralosti. Proto se často stane, že v téže třídě je několik žáků, kteří nemají potřebné schopnosti k vykonání daného úkolu, který nemohou splnit, nebo jen s velkým úsilím. Tak dochází k jeho vnitřnímu rozporu. Někdy takové rozpory mohou být hybnou silou vývoje osobnosti, někdy podnítí rozvoj do pozitivních vlastností, někdy naopak vyústí v nepříznivý vývoj jedince nebo i skupiny, k narušení studijní či pracovní kázně, nebo i k protispolečenskému jednání,
k ohrožení duševního zdraví aj.

Učitel se ve své praxi setká s různými skupinami osob určitých psychických vlastností, které jsou buď shodné s určitými typy žáků, které důvěrně zná, tedy s charakteristickým - typickým představitelem určitých polarit: introvertního, extrovertního, dominantního, submisivního. U některého žáka poznáme většinou velmi brzo, o jaký typ se jedná. Lehce ve skupině poznáme dominantního jedince i plachého introverta. O jaký typ člověka se jedná nám přesněji určí tzv. Gaussova křivka. Podle ní také vyplývá, že nejvíce osob je ve středním pásu, tedy mezi introvertem a extrovertem. A tím, že učitel vystihne typy žáků ve své třídě, může toho využít ke svému prospěchu
a k lepšímu zvládnutí dětí ve třídě, což u rómských dětí platí dvojnásob.

V procesu socializace se vytváří jak pozitivní, tak i negativní procesy. S.L.Rubinštejn poukázal na jednotu osobnosti a činnosti - osobnost se projevuje a zároveň formuje v činnostech. Zároveň platí, že se člověk učí činnostem a to opakovaným a specificky řízeným vykonáváním činností.Tím se však formuje osobnost. Učení je pak důležitý aspekt vývoje a formování osobnosti.Spojením všech tří aspektů - osobnosti, činnosti a učení - umožňuje ucelenější teoretické poznání a má také přímo praktický význam. "