" Pátá kniha začíná uvažováním o postavení žen ve obci. I přes mé velké podivení přiznává ženám naprosto stejné postavení ve společnosti (pouze za předpokladu stejné výchovy). Dále trochu sadisticky říká, že slabé a neduživé děti je potřeba zabít a na živu ponechat pouze silné a statné. Ti mají být ihned odevzdáni pěstounům, aby nepoznali své rodiče. Platon totiž narozdíl od středověkého podvědomí vnímá děti jako základ a budoucí sílu společnosti. V jejím zájmu jsou tedy děti veřejný majetek a rodiče na ně nemají právo. To se i odráží v další zajímavé skutečnosti, a to že Platonovi je jednota obce opravdu nadevše, nýbrž v jeho představě vlastně ani neexistuje soukromý majetek, jenž je zdrojem rozkolů. V dalších částech Platon nečekaně dodává, že určité jeho představy jsou pouze ideální neuskutečnitelné stavy a že bohatě postačí se jim přiblížit. Tady mě napadá taková myšlenka, proč tedy při formování svých myšlenek nebral v úvahu více skutečnost, aby bylo možno se stoprocentně řídit jeho „pravidly“. Vím, že by to bylo samozřejmě velmi těžké, ne-li nemožné, ale je to dle mého docela zajímavá myšlenka… Poměrně podrobně rozebírá Platon úlohu filosofů v obci. Nebojí se říci, že jsou jako jediní vhodní vládci (nazývá je dokonce spasiteli). Zdůvodňuje to takto: „Nestanou-li se v obcích filosofové králi nebo neoddají-li se nynější tak zvaní králové a panovníci upřímně filosofii, a nespadne-li toto obé v jedno, politická moc a filosofie, a těm četným duchům, kteří se různo ubírají za jedním nebo druhým cílem, násilím v tom nebude zabráněno, není pro obce konec běd a myslím, že ani ne pro lidské pokolení, a také nikdy dříve se neujme tato ústava.“
Filosof je podle Platon skoro dokonalý: učenlivý, není chtivý peněz, je uměřený a neobává se smrti a pravý filosof také nikdy nezpychne. Nejdůležitější je, že je pořád (!!) pravdomluvný. To ovšem nekoresponduje s jeho tvrzením z Knihy třetí. I přesto vidí ve filosofovi ideálního strážce a považuje filosofii za nejušlechtilejší zaměstnání či vědu, která existuje (že by to bylo také tím, že je sám filosof…?!). Platon dále vykládá svoji teorii ideji dobra. Také se trošku odchyluje od filosofování a trochu poeticky nazývá Slunce „dítětem dobra“. Idea dobra a „dítě dobra“ jsou tedy podle Platóna dvě mocnosti, které kralují nad pomyslným a viditelným světem. Ideje jsou příčinou pravdy, rozumu ale i jsoucnosti předmětů. Tato teze je velmi důležitá a má v Platonově celosvětovém významu nemalou pozici, protože ovlivnila celé další generace filosofů, myslitelů a samozřejmě také panovníků…"