1.	Cíle a metodika práce

2.	Základní informace

2.1.	Stručné dějiny

2.2.	Obyvatelstvo

2.3.	Administrativní členění

3.	Politický vývoj od zisku nezávislosti

3.1.	Cesta k nezávislosti

3.2.	Vývoj po vyhlášení nezávislosti (1956 - 1958)

3.3.	Vojenský režim Abbúda (1958 - 1964)

3.4.	Civilní vláda (1964 - 1969)

3.5.	Nimajrího éra (1969 - 1985)

3.6.	Přechodná vojenská rada (1985 - 1986)

3.7.	Vláda Sádika al-Mahdího (1986 - 1990)

3.8.	Politický vývoj po roce 1990

4.	Zahraniční vztahy

4.1.

Egypt

4.2.

Libye

4.3.

Čad

4.4.	Vztahy se sousedními zeměmi

4.5.	Spojené státy americké

5.

Přílohy

5.1.	Rozmístění nejdůležitějších jazyků v Súdánu

5.2.	Počet uprchlíků v Africe

5.3.	Vláda Súdánu

5.4.	Významné osobnosti súdánské politiky

5.5.	Politické strany

5.5.1.

Strana Baath

5.5.2.

Demokratická unionistická strana (DUP)

5.5.3.

Národní islámská fronta (NIF)

5.5.4.

Republikánští bratři

5.5.5.

Súdánské lidově osvobozenecké hnutí (SPLM)

5.5.6.

Súdánská komunistická strana (SCP)

5.5.7.

Umma Party (UP)

"4.4. Civilní vláda (1964-69)

V dubnu 1965 Chalífa reorganizoval svou vládu. Novou vládu tvořili pouze zástupci strany Umma, Národní unionistické strany, Demokratické lidové strany, Jižní fronty (která nahradila dřívější Liberální stranu, mající vedoucí pozice v jižním Súdánu), Muslimského bratrstva (Islámské fronty) a Súdánské komunistické strany. Dne 7. června 1965 se tedy v severních a centrálních oblastech Súdánu konaly volby (na jihu to kvůli stále se zhoršující bezpečnostní situaci nebylo možné). Zvítězila v nich strana Umma, jež dosáhla 84 mandátů. V novém parlamentu rovněž zasedlo 51 zástupců strany NUP, 3 představitelé Islámské fronty, 11 poslanců z řad Súdánské komunistické strany a 15 nezávislých. Koaliční vláda byla vytvořena z představitelů nejvlivnějších politických stran Umma a NUP, vedená předsedou strany Muhammadem Ahmedem Mahgoubem.
Mahgoubova vláda měla dva cíle: připravit podmínky pro zlepšení situace na jihu a odstranit komunisty z vysokých funkcí. Při plnění prvního závazku vynaložila armáda obrovské úsilí a kvůli brutalitě páchané na Jižanech si postupně vysloužila pověst krutého tyrana. Súdánské vojenské jednotky vypalovaly kostely a domovy, zavíraly školy, ničily úrodu a porážely dobytek. Pro dosažení svého druhého cíle se Mahgoubovi podařilo prosadit výnos, který zrušil Súdánskou komunistickou stranu (SCP) a všech jedenáct komunistů zbavil jejich míst v parlamentu.
Koaliční politické strany využily svého postavení k upevnění pozic vedoucích politiků a postupně začaly omezovat prostor pro demokratické hnutí. Ještě téhož roku vláda zakázala činnost Súdánské komunistické strany, kritizující její politiku, a vůči dalším demokratickým organizacím začala v rostoucí míře používat represivních prostředků. Nepodařilo se jí však zabránit diferenciaci uvnitř bývalého Jednotného národního hnutí odporu. Stupňovaly se i spory mezi koaličními partnery.
Navíc se ani po roce 1964 vládním činitelům nepodařilo vyřešit problém černošského jihu, jehož přestavitelům bylo i nadále upíráno právo účasti na činnosti ve vedoucích státních a politických orgánech. Jižní separatisté reagovali na nepříznivý vývoj vládní politiky rozšířením opoziční kampaně organizované stranou SANU a Jižní frontou v čele s vedoucími představiteli W. Dengem, C. Mborem a H. Logalim. Postupně se začaly měnit prostředky jejich boje. Protože protivládní agitace nevedla k očekávaným výsledkům, byla založena teroristická organizace Aňa-ňa, tvořená hlavně některými bývalými příslušníky súdánské armády, jež zahájila nevyhlášenou partyzánskou válku.
V říjnu 1965 se zhroutila koalice stran Umma a NUP; nesouhlasily totiž v otázce, zda má súdánskou zahraniční politiku vést Mahgoub (jako ministerský předseda), či Azhárí (jako prezident). Na následujících osm měsíců ještě Mahgoub zůstal ve svém úřadu, v červenci 1966 však poté, co mu parlament vyslovil nedůvěru, rezignoval. V té době došlo také k rozdělení strany Umma na dvě křídla."

Práce obsahuje bohatou obrazovou přílohu. Čistý text tvoří cca 26 stran. Součástí práce je summary v angličtině. Jedná se o bakalářskou práci na Ostravské univerzitě Katedře sociální geografie a regionálního rozvoje.