"2. Radioaktivita

přirozená a umělá radioaktivita, druhy záření, posuvové zákony
radioaktivní řady, atomový reaktor


Radioaktivita je jev, při němž dochází k samovolné přeměně jádra atomu jednoho prvku na stabilnější jádro jiného prvku. Během tohoto děje dochází k radioaktivnímu záření, tedy uvolňování částic z přeměněného jádra. Pokud se změní počet protonů v jádře dojde ke změně prvkuku. Poločas rozpadu je doba, za kterou se z výchozího počtu atomů přemění právě jedna polovina.
O stabilitě, popřípadě nestabilitě nuklidu rozhoduje tzv. řeka stability, která je dána poměrem počtu protonů a počtu neutronů v jádře. Pro nuklidy s nižším nukleonovým číslem je stabilní poměr nukleonů a protonů cca 1:1. S vyšším nukleonovým číslem se poměr blíží 2:3 (protony : neutrony). Pokud se nuklid svým poměrem nachází mimo řeku stability, je považován za nestabilní. Existuje cca 50 nestabilních nuklidů.






















Přirozená radioaktivita je samovolná přeměna jader v přírodě se vyskytujících radio nuklidů. Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel u solí uranu. K objasnění podstaty radioaktivity zásadním způsobem přispěli francouzští fyzikové Pierre Curie a Marie Curie-Skłodowská polského původu.

Umělá radioaktivita je vyvolávána jaderným reakcemi → transmutací, řetězovou reakcí nebo urychlení částic. Jedná se o přeměny jader, které nastanou při srážce s jinou částicí. Takto přeměněná jádra, ale v přírodě neexistují. Zákonitosti umělé radioaktivity jsou stejné jako u přirozené, jen ke vzniku těchto jader byl nutný vnější zásah. Jádra vznikly tedy uměle a proto nazýváme tuto radioaktivitu umělou. Objevili ji manželé manželé Fréderic a Irene Joliot-Curieovi."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ