"DOBA KRÁLOVSKÁ (753 - 510 př.n.l.)
- Král: vládl, stál v čele armády a za obec obětovával bohům (Juppiterův chrám na Kapitolu)
Servius Tullius - reforma: rozdělení obyvatel do majetkových tříd: 5+1 (bezzemci)
→ každá třída měla práva i povinnosti
Tarquinius Superbus - poslední král, na trůn se dostal pomocí vraždy, ale zajistil Římu velkou moc
- kvůli aférce syna (vztah s tetou Lukrécií) občané vyhnali krále
- 510 př.n.l. / Sesazení krále a vyhnání s celou rodinou z Říma = Vznik republiky
(nejdříve postupně omezovány pravomoci králů)

DOBA REPUBLIKY ( 510 - 27 př.n.l.)
(Republika od latinského - res publica = veřejná záležitost)

- bylo povinností každého občana se starat a zajímat o chod státu a ctí bránit stát
(Práva: vlastnit majetek, uzavírat sňatky, politická účast / Povinnosti: služba varmádě, obrana vlasti)

Obyvatelstvo - občanství chráněno pro úzký okruh významných obyvatel (nabití občanství: narození, adopce, za zásluhy)
• Patrcijové: svobodní, urození římané
• Plebejové: neurození, přistěhovalci

→ ženy a děti / klienti / cizinci usedlí v Římě / otroci

Úřad: Senát / Lidové shromáždění
Úředníci: 2 Konzulové / Prétor / Kvestor / Diktátor / Cenzor / Édil

Boje plebejů za politická práva
1. odchod plebejů na Svatou horu, protože mnoha plebejům hrozilo dlužní otroctví
2. odchod plebejů - vymohli si sepsání zákonů: „Zákony dvanácti desek“
3. odchod plebejů = zrovnoprávnění plebejů s patriciji

Boje za ovládnutí Itálie
- Římané chtěli ovládnout Apeninský poloostrov, proto:
• unesli Sabinky a tím vyvolali boje se Sabiny
• 510 př.n.l. - sesazení etruského krále Tarquinia Superbuse
• podrobení Latinů - spíše spojenectví s latinskými městy
• vpád Galů (Keltů), kteří dobyli Řím → nakonec vyhráli válku Římané
• války se Samnity, potom s Řeky s městem Tarent: Římanům pomohl epeirský král Pyrrhos
→ "Pyrrhovo vítězství" (= vítězství skoro s porážkou) - vítězství Římanů

265 př.n.l. - definitivní dobytí Apeninského poloostrova = celá Itálie pod nadvládou Říma

Boje za ovládnutí středozemního moře - 3 Punské války
- napětí mezi Římem a Kartágem (Punové)
Roznětka: povstání proti tyranovi v Syrakusách - povstalci požádali o pomoc římany i puny
Příčiny války • souboj o nadvládu ve Středozemním moři
• ovládnutí obilnice na Sicílii

I. Punská válka (264 - 241 př.n.l.)
256 př.n.l. - bitva u mysu Eknom - největší námořní bitva
241 př.n.l. - rozhodující bitva u Aegatských ostrovů,
- Římané získali: Sicílii, Lipanské ostrovy, Sardinii a Korsiku
II. Punská válka (218 - 202 př.n.l.)
- nový punský velitel Hanibal → nejříve oblehal spojenecké město Říma Saguntum a dobyl ho,
pak se vydal do Itálie, pochod přes Alpy se slony, vojsko utrpělo velké ztráty
216 př.n.l. - porážka Římanů u Kann proti Hannibalovi → Řím v ohrožení „Hanibal ante portas“
- Hanibal měl však problémy se zásobováním
- velitelem se stal Scipio Maior: cílem Říma bylo odlákat Hanibala domů do Kartága
202 př.n.l. - bitva u Zamy: Scipio se vylodil v Africe a porazil Hanibala, uzavřen tvrdý mír
- Kartágo kapitulovalo a zavázalo se zaplatit Římu válečné náhrady, ztratili také kolonie

III. Punská válka (149 - 146 př.n.l.)
- Řím chtěl přesto skoncovat s Kartágem, takže když punové porušili zákaz vést války, protože
okolní státy na ně útočily, Řím jim nakázal opustit město, to však punové nepřijali → válka
- Scipio Minor (vnuk Scipia Maiora) dobyl Kartágo
- jelikož Makedonie podporovala Hanibala došlo k válkám → Řím zvítězil a Makedonie se stala
římskou provincií, římané dobyli i Korint v Řecku → Řecko se stalo provincií Říma

→ Řím ovládal celé Středomoří (mare nostrum - naše moře)

Krize republikánského zřízení
- ve 3 oblastech: agrární (zemědělství), vojenské a správní

Občané a) Optimáti - opora v senátu, cíle: žádné, neboť současná situace jim vyhovovala
b) Populárové - opora v lidovém shromáždění, chtěli hospodářské a politické reformy

Reformy: 1. agrární: Bratři Gracchové - Pozemková reforma → zabiti
2. vojenská: populár Gaius Marius provedl reformu: profesionalizoval armádu
3. správní: postupem doby změny ve správě

Válka se spojenci - spojenci chtěli římské občanství, věrným ho dali hned a totéž slíbili těm,
co složí zbraně a přihlásí se v Římě → římského občanství na celou Itálii

Občanská válka (Populárové vs. Optimáti)
- Příčina: spor o velení ve válce proti Mithridatovi (pontský král Malé Asie) → populár Marius nebo optimát Sulla
- Sulla zvítězil, porazil na východě Mithridata a pak porazil stoupence Maria

Sullova diktatura - nechal si udělit titul diktátora na neomezenou dobu
- vzdal se diktatury ze zdravotních důvodů, zanedlouho zemřel

Spartakovo povstání - povstání otroků, v čele Spartakus - cíl: vyvést otroky do jejich domovů
- povstání porazil Crassus → Spartakus údajně v zabit, ale tělo se nenašlo


I. Triumvirát Marcus Licinius Crassus
Gnaeus Pompeius Magnus
Gaius Iulius Caesar

- Pompeius zvolen jediným konzulem, začal diktovat Caesarovi podmínky
- Caesar překročil s vojskem říčku Rubikon ve válce zabil Pompeiuse a stal se 1.římským císařem

15. 3. 44 př.n.l. Caesar v senátu zavražděn („Březnové Idy“)
- určil vzávěti za nástupce Oktaviána (vnuka své sestry), kterého adoptoval

II. Triumvirát Oktaviánus
Marcus Antonius
Lepidus

- rostlo napětí mezi Oktaviánem a Markem Antoniem → válka:
31 př. n. l. - námořní bitva u Actia - zvítězil Oktavián, Antoniu a Kleopatra spáchali sebevraždu

- Oktaviánus se stal jediným vládcem → DOBA CÍSAŘSKÁ (27 př. n. l. – 284 n. l.)
DOBA CÍSAŘSKÁ ( 27 - 476 př.n.l.)
- po bitvě u Actia 31 př.n.l. - Antonius spáchal sebevraždu → Octavián jediným vládcem Říma

Oktavián Augustus
- Octavián se vzdal plné moci a obnovil formálně republiku, ale podmanil si úřady a senátu přiznal
podíl na řízení státu, čímž si zajistil jeho podporu • senát mu udělil titul Augustus (Vznešený)
• přijal také titul Imperátor (vládce)
- forma vlády: principát = císař se považuje pouze za prvního občana a prvního senátora ve státě
- Octavián vládl se senátem, vystupoval jako první muž ve státě (princeps)
- ve skutečnosti byl vládcem říše a opravdovým císařem: rozhodoval o válce i o státních příjmech

Vnitřní politika - po válkách zavládl vnitřní mír, říše však trpěla morálním úpadkem společnosti

Reformy Octaviána Augusta:
• stanovil pevné platy úředníkům v provinciích, které rozdělil na senátní a císařské (okrajová území, kde bylo třeba vojska), z císařských provincií → peníze do císařské pokladny (ne do státní)
• zavedl nové daně → snaha zvýšit příjem státní pokladny (zavedl i císařskou pokladnu)
• právo razit mince zlaté a stříbrné měl práco pouze císař, senát pouze bronzové

Zahraniční politika
• snaha uplatňovat římský mír „pax Romana“ - Řím je oprávněn vládnout celému světu
• snaha zabezpečit římské hranice "limes Romanus" - systém táborů, strážních věží a hradeb
• vznik provincie: Germánie - římská vojska poražena v bitvě v Teutoburském lese

Iuliovsko-klaudijská dynastie (27 př.n.l. - 68 n.l.)
- Augustus neměl syna, jen dvě dcery, aby si zajistil následovníka zapletl příbuzenstvo do sňatků,
rozvodů, adopcí a podezřelých úmrtí v rodině → spojení dvou rodů: Iuliů a Kladiů

Tiberius - adoptovaný syn císaře Augusta
- zavedl úsporná opatření (poloprázdná pokladna):tvrdá disciplína ve vojsku, stíhání přehmatů
úředníků → nenáviděný římany, posilování osobní moci vedlo ke sporům se senátem
- Tiberius odešel do soukromí na ostrov Capri, říše je dobře řízena pomocí dopisů 11 let, začal se
však zneužívat zákon o urážce majestátu, aby mohli být odstraněny nepohodlné osoby nebo získán majetek bohatých občanů, Tiberius byl nakonec zavražděn

Caligula „Botička“ - pravnuk Tibéria
- odstranil udavačství, nařídil daňové úlevy, nechal úředníky volit, povolil návrat vyhnanců
- poté se začal choval jako šílenec: vraždy příbuzných, senátorů → zavražděn

Claudius - Caligulův strýc
- věnoval se vědě, vytvořil dokonale fungující úřednický aparát, budoval akvadukty a silnice
- v provinciích zakládal kolonie → romanizace* obyvatel, uděloval hojně římské občanství

Nero - adoptivní syn Claudia
- zpočátku vládl v souladu s římskými nařízeními senátu - pod vlivem jeho rádců
- probusila se v něm neomezená moc → začaly opět konfiskace, popravy i vlastní rodiny
- pokládal se za skvělého umělce, pro inspiraci zapálil Řím → obviněni křesťané a Židé
- vzbouřily se proti němu legie v provinciích, při útěku z Říma spáchal sebevraždu"

Práce obsahuje několik dokumentů i prezentace, proto nelze určit přesný počet stran.