1.

Úvod

2.	Řešený problém, cíle práce

2.1	Sociální chování a jednání

3.	Způsob získání a vyhodnocení informací

3.1	Otázky v dotazníku

3.2	Analýza jednotlivých odpovědí dle údajů získaných v anketě

3.3	Rekapitulace zjištěných problémů

4.	Dotazník pro úředníky

4.1	Otázky v dotazníku

4.2	Analýza jednotlivých odpovědí dle údajů získaných v anketě

4.3	Návrhy pro oblast vzdělávání pracovníků

4.4	Zdůvodnění návrhů

5.

Závěr

6.	Použitá literatura

"Sociální chování a jednání

„ Sociální jednání je současně vždy jevem psychickým – podmíněno lidskou psychikou, a sociálním – je výsledkem působení sociální interakce a sociálních jevů a je orientováno na jiné sociální subjekty.“
Předně je však třeba rozlišit pojem chování a jednání:
- chováním v nejširším smyslu rozumíme souhrn všech činností jedince, jež jsou patrny z vnějšku. Jde o reakce organismu na vnější nebo vnitřní podněty. Chování může být reflexní, neuvědomělé nebo zcela záměrné.
- jednání je naproti tomu vědomá k cíli zaměřená činnost, jež je v podstatě řešením úkolu.
Jen některá chování jsou tedy současně jednáním. Pod sociálním jednáním je třeba rozumět takové jednání, které je svým smyslem orientováno na ostatní zúčastněné sociální subjekty jednání. Americký sociolog polského původu Florian Znaniecki vymezil sociální jednání takto: „ souhrn činností směřujících k vyvolání změněného chování, postojů nebo snah jednotlivců či skupin, jež by vedly k uspokojení určitých potřeb, přání nebo zájmů jednajících subjektů.“
Jednání (sociální jednání) je ovlivňované objektivními faktory povahy sociální. Tím, že se člověk rodí do společnosti, střetává se s kulturními pravidly, které byly vytvořeny a vyjednány dávno před jeho narozením. Setkává se s nimi v interakcích s druhými lidmi, kteří podle těchto pravidel jednají a očekávají, že i on bude postupovat určitým způsobem. Tímto očekáváním, případně sankcemi vyvolávají na člověka tlak, aby patřičným způsobem jednal. Míra nátlaku různých lidí na člověka se mění s pozicí a vlivem, který lidé v okolním prostředí mají. Závisí také na počtu těchto lidí a jejich jednání jak se jedinec v dané situaci zachová.
Kulturních pravidel chování a sociálních interakcí existuje velké množství. Na jednání člověka nepůsobí izolovaně, ale mezi jednotlivými pravidly, očekáváními a interakcemi existují vzájemné souvislosti. Tato související, vzájemně vztažená pravidla, resp. lidé jednající podle těchto pravidel, nazýváme sociální struktury, které ve svém souhrnu určují sociální jednání jedince. Proto je sociální jednání poměrně dobře předpověditelné druhými lidmi. Můžeme předpokládat, jak se v určité situaci asi lidé zachovají.
Jak již bylo řečeno výše: „Míra nátlaku různých lidí na člověka se mění s pozicí a vlivem, který lidé v okolním prostředí mají,“ a zde jsme právě v situaci, kdy občan přichází na úřad, kde sedí jistý úředník, který se ale z pozice své funkce cítí většinou jako „chytřejší, schopnější…“ Podle toho také přistupuje k občanu jako žadateli o cokoli. Z titulu své funkce se také ve většině případů chová arogantně, nepříjemně, neporadí, přestože zná správné řešení, honí člověka ode dveří ke dveřím…
Zde bych klidně mohla uvést vlastní příklad. Můj syn je pro svoji chorobu – Cystická fibróza – posuzován jako dlouhodobě těžce zdravotně postižený.
V synových pěti letech bylo jednou úřednicí sociálního odboru pověřeného Městského úřadu rozhodnuto, že syn nemá na dávku nárok, protože je schopen, cituji: je schopen si sám nakoupit, sám si připraví stravu, sám se oblékne, sám se oholí – což je zvlášť pikantní, sám si zabezpečí příjem léků a inhalací, tudíž není osobou, která vzhledem ke zdravotnímu stavu potřebuje pomoc druhé osoby."

Práce obsahuje tabulky. Čistý text dosahuje cca 7 stran.