1.	Vztah mezi pracovníkem a klientem

1.1.	Narušení hranic mezi pracovníkem a klientem

1.2.	První paradox profesionálního pomáhání: pochopení pro každého

1.3.	Druhý paradox: láska k bližnímu ve službách potřeby úspěchu

1.4.	Třetí paradox: láska k bližnímu jako zboží

2.	Vnitřní svět druhého člověka

2.1.	Povaha vnitřního světa

2.2.	Vnitřní světy lidí, s nimiž pracujeme

2.3.	Odpovědnost autora

2.4.	Porozumění nenahrazovat hodnocením

2.5.	Diagnostické nálepky

3.	Moc a pomoc: řídit či podporovat?

3.1.	Moc institucionálně přidělená

3.2.	Moc vzniklá v rámci vztahu pomáhání

3.3.	Řídit či podporovat?

3.4.	Typy intervence

4.	Stopy citových úrazů: místa zablokovaného vývoje

4.1.	Charakterová obrana

4.2.

Charakter

5.	Hranice mezi pracovníkem a klientem

5.1.	Hranice při pomáhání

5.2.

Splývání

5.3.	Hranice jako ochrana

5.4.	Tvrdá hranice znemožňuje rezonanci

5.5.	Ochrana hranice

5.6.

Etika

6.	Tělo jako zdroj poznání a energie

6.1.	Focusing (zaostřování)

6.2.	Zásady pro hospodaření s energií v běžné životní praxi pomáhajícího:

6.3.	Prevence zvládání stresu

6.4.	Syndrom vyhoření

7.	Kontakt s klientem

7.1.	Vnímavý kontakt

7.2.	Rozhovor s klientem

8.	Lidský vztah jako systém

8.1.	Pomoc při mezilidských konfliktech

9.	Výcvik a supervize

9.1.	Výcvik v sebereflexi: sebezkušenostní skupina

9.2.	Výcvik v systematickém přístupu

9.3.	Relaxace a systémy energetizujících tělesných cvičení

9.4.

Supervize

"VZTAH MEZI PRACOVNÍKEM A KLIENTEM

• v pomáhajících profesích je hlavním nástrojem pracovníka jeho osobnost
• pomáhající pracovník se velmi často potkává s lidmi v nouzi, v závislém postavení, kteří zpravidla potřebují víc než pouhou slušnost: přijetí, spoluúčast, porozumění, pocit, že pomáhajícímu pracovníkovi nejsou na obtíž, že pracovník je neodsuzuje

Neangažovaný pracovník
• pojímat svou práci jako výkon svěřených pravomocí bez osobního zájmu o klienta není ani v pomáhajících profesích nijak vzácným jevem
• arogance, hrubost a lhostejnost pomáhajících pracovníků tváří v tvář naléhavým problémům klientů

Angažovaný pracovník
• důležité je, že pomáhání znamená pro mnoho lidí činnost nepochybně smysluplnou
• pomáhající se zabývá důležitými životními problémy konkrétních lidí
• pokud se jeho práce daří, pak může být uspokojivý pocit nezkalený pochybnostmi o tom, jakému vývoji to vlastně člověk napomáhá

Narušení hranic mezi pracovníkem a klientem
Nadbytečná kontrola nad klienty
• řád má zajišťovat fungování společenství a bezpečí jeho členů. Může být ovšem stanoven tak, že omezuje nadměrně, že je nadbytečný (např. jednotná doba vstávání v domovech důchodců)
• nadměrná kontrola brání rozvoji autonomie. Angažovaný pracovník ji používá v dobré víře, že jde o zájem klientů. Snadno se k ní uchýlí v časové tísni, neboť je v aktuální situaci nejrychlejším řešením.

Obětování se pro klienty
• pracovník si počíná tak, jako kdyby klient nebyl autonomním jedincem, ale jako kdyby závisel na jeho péči a potřeboval, aby pracovník za něj téměř dýchal. Nedbá na svou vlastní potřebu odpočinku
• Schmidbauer (1992): Má rád svého bližního místo sebe samého. Obětuje se pro klienty sice rád, ale zároveň je to pro něj něco, co mu život ztrpčuje a činí těžkým
• uspěchaný člověk se soustřeďuje na úkony a na pomocné práce a pod časovým tlakem nemůže vnímat nitro lidí
První paradox profesionálního pomáhání: pochopení pro každého
• úkolem angažovaného pracovníka je každého klienta pochopit, zajímat se o něj, vcítit se do něj, přijímat ho, jaký je, držet mu palce – prostě mít ho rád, vidět v něm i ty dobré stránky, které většinou ostatním unikají."