1.

Uvod

2.	Homo consumericus

3.	Hyperkonzumní společnost

4.	Emocionální konzumenství – třetí vývojová fáze

5.	„Trpím, tedy nakupuji“

6.	Konzumenství, děti a čas

7.	Od hyperkonzumenta k turbokonzumentovi

8.

Změny

9.	Efekt Diva

10.	Limity komercionalizace

11.	Pochopení slasti a štěstí v naší společnosti

12.	Kde se zastaví duch konzumenství

13.

Závěr

14.	Seznam použité literatury

„1. Změny

S rostoucí mobilitou můžeme sledovat změny dopravních uzlů na menší či větší obchodní centra. Dříve se spotřebitelé museli přesouvat k obchodníkům, dnes obchodí odcházejí k nim. Komerce si dobývá souvislý časoprostor výrobků a služeb. Cestující již není pouze pasažér, ale také hyperkonzument, kterého je nutné přilákat, zabavit a rozptýlit . Od transportních firem přecházíme k cestovatelskému multiservisu. Nestačí se přesouvat rychleji, je nutné také zajistit, aby měl jedinec lepší subjektivní kontrolu nad časem.
Ke stejnému vývoji dochází v časové organizaci spotřeby. Rádio i televize dnes vysílají nonstop, řada služeb dnes běžně funguje 24hod, 7 dní v týdnu. Cestovní agentury rozšiřují svojí nabídku na celý rok. Do chodu se spouští hyperkonzumní univerzum v plynulém toku, fungujíc ve dne v noci 365 dní v roce. Vyvrcholení nachází tato logika v síti elektronických služeb, v nákupech on-line. Konzument se již nemusí přesunout na místo obchodu, ale obchod přichází k němu prostřednictvím obrazovky. Éra turbokonzumenství se vyznačuje informačním systémem, který nepřipouští žádná místní ani časová omezení. Tento hyperkonzument jest člověk v chvatu, pro něhož se stal časový faktor klíčovým kriteriem pro uspořádání všedního dne. Nastupuje kultura netrpělivosti a bezprostředního uspokojování tužeb.
Ohromný rozmach kultury těžko popírat, ale pojďme si poukázat i na její limity. Tento časový režim je totiž paradoxní. Rostou sice nároky na rychlost, tedy konzument tady zrychlí, ale jen proto, aby tam zase získal více volného času. Sice tedy otročíme zrychlenému času, ale rozvíjíme tím čas volný, který věnujeme hlavně sami sobě.Turbokonzumenství tedy nenastoluje řád, v němž by se subjektivita hroutila, nýbrž dynamiku, která vybízí k odstupu od přítomnosti k zodpovědnosti ze strany spotřebitele.

2. Efekt Diva

Došlo k zásadní změně, člověk nemusí nutně nakupovat totéž, co nakupují lidé mu společensky blízcí. Má nyní právo vystavět si svůj životní styl, jak se mu zlíbí – má tedy jedinou překážku – kupní sílu. Rozdíl v životním stylu se v současné době odvíjí od toho, kolik máme peněz a ne od společenské třídy, z níž jsme vzešli. Ano, hospodářská nerovnost se sice prohlubuje, avšak konzumentská ambice se sbližuje. Společnost je rozpolcená, avšak sféra symbolů a norem je homogenní. Ochabuje někdejší třídní izolovanost a uzavřenost, sociální identita a pocit třídní sounáležitosti jsou stále bezbarvější. Právě tuto nezachytitelnou těkavost lze nazvat syndromem Diva. Od mechanistického řádu přecházíme k řádu statistické pravděpodobnosti a neurčitosti…“

Zápočtová práce do předmětu Etika, Univerzita J.A. Komenského.