1.	Význam zvířat na psychiku člověka

2.	Negativní vlivy

3.	Kladné vlivy

3.1	Psychoterapie

3.2	Zooterapie

3.3	Terapie pomocí zvířat

3.4	Canisterapie

3.5	Hipoterapie

3.6	Felinoterapie

3.7	Ornitoterapie

3.8	Delfinoterapie

3.9	Farmingterapie

4.

Závěr

5.	Použité zdroje

"Negativní vlivy
V dalších částech této práce se již budeme zabývat pouze živými zvířaty a jejich vlivu na lidskou psychiku. Pokud chceme hovořit a zabývat se lidskou psychikou, musíme si uvědomit, co to vlastně lidská psychika je. Různých definic, lepších i horších, by jsme našli v různé literatuře spoustu. Pokud vyjdeme z původu slova psychologie, dalo by se říci, že to je věda o duši (psyché- duše + logos- věda). Dá se tedy říci, že je to věda o lidském myšlení, jeho chování, prožívání, jejich vztahů a propojení. Podobně definuje psychologii i Plháková: Psychologie je věda, která studuje lidské chování, duševní/mentální procesy a tělesné prožívání, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí. (Plháková, 2003)
Jak již napovídá název této kapitoly, zaměřím se nyní na negativní vlivy zvířete na psychiku člověka. Každý člověk je identická osobnost a je velmi těžké, ne-li zcela nemožné poznat, jaký vztah má ke zvířatům jako celku, nebo jaký má vztah k jednotlivým druhům zvířat. Negativní vliv má zvíře na člověka, který má ze zvířat, většinou z určitých druhů, strach nebo nějakou obavu, jsou mu určitým způsobem nepříjemná, např. na dotyk, vzhledově, pachově apod. Tato, dalo by se říci, averze nebo odpor ke zvířatům může být získaná nebo vrozená. Získat ji může člověk osobními špatnými zkušenostmi- v dětství mě pokousal pes, budu se bát celý život psů, šáhl jsem na rybu a dotyk a posléze i zápach mi byl nepříjemný, proto ve mně ryby vyvolávají nepříjemné pocity, aniž bych musel rybu vidět, stačí, když se o ní pouze mluví. Další možností je přebírání negativních informací o zvířatech ze svého okolí, nejčastěji v dětství od rodičů, prarodičů, kamarádů atd. - potkan je přece škaredá, špinavá myš s odporným dlouhým ocasem, která žije v kanálech, roznáší bacily, proto se budu bát šáhnout si i na potkana, který je chován jako domácí mazlíček. Právě tento příklad ve mně evokuje vzpomínku, kdy se přestali spolu bavit dva dlouholetí kamarádi jen proto, že si jeden z nich pořídil právě potkana, jako domácí zvířátko a druhému byli potkani nepříjemní. Negativní vliv můžou mít na člověka i zvířata, která jsou svým vzhledem „nesympatická“ nebo vypadají „hrůzostrašně“. Kolik lidí by si domů přineslo např. chameleóna nebo by si vzali do ruky třeba malého krokodýla. Přitom chameleón je velmi zajímavé zvíře a z vlastní zkušenosti vím, že kůže krokodýla, samozřejmě živého, je na dotyk velmi příjemná a připomíná samet. Další negativní vliv může zvíře mít i na komunikaci a soužití v rodině a to v případě, si pořídíme zvíře do společné domácnosti bez vzájemného souhlasu- jeden z rodičů pořídí potomkovi zvířátko např. za dobré vysvědčení, a to i přesto, že druhý rodič s tímto zásadně nesouhlasí. Může docházet k hádkám rodičů, zvířátko se musí dát pryč, ač samo zvíře za nastalou situací nemůže a nejvíce bude psychicky trpět dítě, které si ve velmi krátké době vyvine vztah se zvířetem a byť se vzorně stará, krmí, venčí, čistí klec, zkrátka dělá vše , co bylo podmínkou pořízení, přijde o svého „mazlíčka“ a navíc si neumí v hlavě srovnat skutečnost, že i když ono splnilo vše co mělo a za co mu bylo zvířátko slíbeno, najednou slib rodiče nesplní, ač je mu neustále připomínáno, že se sliby mají plnit. Je těžké poté dítěti vysvětlit, že za tuto, pro dítě velmi nepříjemnou, situaci nemůže ono samo nebo jejich zvířátko, ale neschopnost dospělých se domluvit. Velmi špatný vliv mají zvířata na psychiku člověka, který trpí některými druhy fobiemi. Fobie- (vtíravé strachy) mají blízko k obsedantnímu myšlení a k nutkavému jednání. Na rozdíl od úzkosti mají svůj předmět. Pacient zažívá neodůvodněný chorobný strach z určité věci, situace či osoby. Uvědomuje si absurdnost svého strachu, nedokáže jej však překonat (Svoboda, Češková, Kučerová, 2006). Jak uvádí Vágnerová, fobie vznikají u dětí velmi snadno, zejména v předškolním věku, ale ve většině případů odeznívají rychle."

Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik, Ústav pedagogických a psychologických věd.