1.	Vznik diplomacie

2.	Diplomacie starověkého Řecka

3.	Diplomacie starého Říma

4.	Diplomatické zvyklosti v Byzanci

5.	Velké schizma

6.	Záchrana Byzance

7.	Vznik papežského státu

8.	Boj o investituru

9.	Papežské schizma

10.	Středověká diplomacie a diplomatické služby v Benátkách

11.	Úsilí Přemysla Otakara I. o získání dědičného královského titulu

12.	Basilejská kompaktáta

13.	Vytváření stálých zastoupení, teorie zázemí diplomacie

14.

Reformace

15.	Třicetiletá válka

16.	Úsilí Francie o hegemonii v Evropě

17.	Válka o španělské dědictví

18.	Diplomacie ve 20. a 30. letech století

19.	Válka o rakouské dědictví

20.	Diplomatická revoluce a Sedmiletá válka

21.	Boj proti revoluční Francii

22.	Císařství ve Francii

23.	Vídeňský kongres

24.	Mezinárodní vtahy v 1.pol. 19. století

25.	Krymská válka

26.	Sjednocení Itálie

27.	Sjednocení Německa

28.	Východní otázka

29.	Vznik trojspolku

30.	Vznik Dohody a cesta k 1. světové válce

31.	Mírová jednání během 1. světové války a 14 bodů prezidenta Woodrowa Wilsona

32.	Pařížská mírová konference

33.	Vznik Spojených národů a Washingtonská konference

34.	Evropská politika od Janova po Locarno

35.	Sovětské Rusko a Svaz sovětských socialistických republik

36.	Krize Versailleského systému

37.	Nástup fašismu v Itálii

38.	Nástup nacistů k moci a přípravy na válku do anšlusu Rakouska

39.	Občanská válka ve Španělsku a politika usmiřování

40.	Japonské přípravy na válku, Mandžusko

41.	Mnichovská dohoda

42.	Republika a její zánik

43.	Cesta ke vzniku 2. světové války

44.	Protifašistická koalice, konference v Teheránu a na Jaltě

45.	Vznik OSN, Postupimská konference

46.	Trumanova doktrína a Marshallův plán

47.	Německá otázka a první Berlínská krize

48.	Vznik NATO a Evropské hospodářské společenství

49.	Vznik Sovětského bloku

50.	Jednání o odzbrojení

51.	Gorbačovova přestavba a zánik SSSR

52.	Rozpad Sovětského svazu

53.	Korejská válka

54.

Vietnam

55.	Vznik státu Izraele a Arabsko-izraelské války

56.	Hnutí nezúčastněných zemí

57.	Kubánská revoluce, Zátoka sviní, Karibská krize

58.	Válka mezi Iránem a Irákem a válka v Perském zálivu

59.	Proces dekolonizace

60.	Latinská Amerika v druhé polovině 20. století

"23. VÍDEŇSKÝ KONGRES

- 1814-1815
- reprezentační, velké množství diplomatů a členů královských rodin - 50
- Rakousko – František I.,diplomat kníže Metternich, Rusko – Alexander I., Prusko – Fridrich Vilém III., VB – ministr zahraničí Castlereagh
- každá velmoc měla svoje představy o poválečném uspořádání Evropy, svoje cíle = nedůvěra
- Francii zastupoval diplomat Tallejrand – využíval rozporů, zdůrazňoval princip legitimity – hranice se mají vrátit na úroveň před revolucí (1792)
- VB chtěla získat potvrzení svých zisků v zámoří, chtěla rovnováhu sil, v Evropě záměry neměla – podpora Tallejranda
- Rusko chtělo vrátit Polsko pod svojí nadvládu, potřebovali souhlas Rakouska a Pruska
- Rakousko mělo své záměry v Itálii – představa vzájemné spolupráce (s Ruskem) – Metternich byl ochoten vyjednávat a nechtěl dát Polsko Rusku, Metternich chtěl hlavně vliv Rakouska na Německo
- Prusko mělo území v Polsku, tudíž pokud by souhlasilo – chtělo náhradu – Sasko – pak už jen část Saska. Z polského území chtěl - (Poznaňsko, Gdaňsk, Turuň)
- = Polsko připadlo Rusku, území bylo nazváno Kongresovka
- Napoleon pozoroval dění z Elby, r. 1815 se vylodil v jižní Francii a postupoval na Paříž, získal mnoho vojáků, došel až do Paříže, kde ho vítali jako císaře (i když předtím byla nálada proti němu). Chtěl návrat, mezi evrop.panovníky.
- „Stodenní císařství“ (vládl pouze 3 měsíce), poražen u Waterloo, deportován na Sv. Helenu, kde později zemřel » špatné pro Francii – Francie 2krát poražena.
- 2. Pařížská mírová smlouva (pro Francii daleko horší, než ta předchozí), jednalo se o určení hranic dokonce z roku 1790 – Sársko museli podstoupit Prusku, Savojsko Piemontu, přišli i o další území, musela zaplatit válečné reparace – 700 mil.franků, na jejím území jsou rozmístění zahraniční vojáci, kteří kontrolovali aby se lid znovu nebouřil
- na dalším kongresu chtěli uspořádat Německo, diplomaticky zvítězil Metternich, který chtěl zachovat roztříštěnost Německa = Německý spolek – delegáti z jednotlivých zemí sem byli vysláni, konglomerát 30 státečků (členy byli i neněmečtí panovníci), nejsilnější část Německého spolku bylo Rakousko a Prusko, kteří do NS patřili pouze kouskem území. Spolkový sněm, v čele zasedal vždy člen rodu Habsburků, co Rak. a Prusko navrhli, ostatní státy museli schválit
- Alexander I. chtěl zavést protirevoluční opatření, spojenec Rakousko – listina Svatá aliance, na jejímž základě se tvoří politika na dalších 10 let (bez ohledu na státní suverenitu), protirevoluční opatření – když někde nastala, tak bylo posláno vojsko na potlačení. Postupně se připojili i další panovníci (mimo VB a papeže), vše se mělo řešit na kongresech
- r.1818 kongres v Cáchách – jednání o uvolnění opatření ve Francii, Francii se podařilo snížit válečné reparace, po tomto kongresu se Francie opět vrací mezi největší evropské velmoci – máme 5 evrop.velmocí – Francie se stává rovnoprávná (stažení vojsk z jejího území)
Kapodistrias (Ruský ministr zahraničí) chtěl ustanovit tzv. Solidární alianci – všechny státy by si potvrdili své nynější hranice a svůj stávající systém vlády

- (pokračování myšlenky Svaté Aliance), když v jedné zemi nastanou nějaké změny, tak ostatní státy zasáhnou. VB a Francie odmítli, aliance nevešla v platnost.
- r.1820 – revoluční pokusy v Portugalsku, Španělsku a Itálii – Alexander I. navrhl vojensky revoluce potlačit, ostatní státy váhali – Kongres v Opavě (Rak.,Rusko,Prusko) VB a Francie poslali pouze pozorovatele, jednání se nezúčastnili – závěr – Opavský protokol = uskutečnění Solidární aliance, tj. státy mají právo vojensky zasáhnout ve státech, kde byl porušen pořádek
- z Neapolského království byl vyhnán díky revoluci král
- rakouské vojsko bylo posláno do Itálie (Milánska), kde bylo hnutí potlačeno
- r. 1822 Kongres ve Veroně – projednávání revolucí Evropě – francouzské vojsko bylo pověřeno zásahem ve Španělsku – rev. hnutí zlikvidováno
- v Řecku (Řecko v té době součást Turecka) povstání proti Turkům – Řecko nemá právo se bouřit, ale nezasáhli
- ve VB, ministr zahraničí Canning odmítl vojenskou intervenci ve Španělsku a začal podporovat Řeky (jiné názory, než ostatní státy) = státy měli odlišné názory = rozpad, konec kongresů, pouze konference"

Práce je psaná formou odrážek a zkratek. V textu jsou zvýrazněny termíny a významná data. V textu se objevují věcné chyby - místo Basilejská kompaktáta jsou Basileská komaktáta, místo Talleyrand je Tallejrand, místo Windischgrätz je Vindischgrätz. Práce obsahuje gramatické chyby v psaní velkých písmen - místo Rakousko je uvedeno rakousko, místo Řecko je uvedeno řecko. Rozsah jednotlivých přednášek je v rozmezí 1 - 2 stran.