"Kohák, Erazim Zelená svato:zář. Kapitoly z ekologické etiky. Praha: SLON; Ediční řada Studijní texty, 1998, ISBN 80-85850-63-X

Erazim Kohák svoji knihu uvádí citátem: Pozoroval jsem lidového řezbáře, jak své dílo zpestřuje zbytky modelářských laků. Právě natíral apoštolům svatozáře na zeleno. Vracel jsem se tehdy z ekologické konference a tak jsem se zeptal, jaký význam má zelená svatozář. Řekl zamyšleně: „Došel mi žlutý lak.“ Tento citát bývá často parafrázován v souvislosti se současnou ekologickou krizí právě ve formě „Došel nám žlutý lak.“
Erazim Kohák v této knize uvádí přehled soudobého filosofického myšlení o lidském pobývání na Zemi. Jeho pohled je jak globální, tak lokální; přihlíží ke specifikům České republiky a české mentality. Z formálního hlediska je kniha rozdělena na tři části; První část: O lidech a (ostatních) zvířatech, Druhá část: O lidech a (ostatní) přírodě a Třetí část: Strategie v ekologické etice, rozdělenou dále na podčásti A. Strategie osobní zodpovědnosti (Subjektivizace v ekologické etice) a B. Strategie poznané nutnosti (Objektivizace v ekologické etice). V Předmluvě autor velmi stručně charakterizuje filosofická východiska, která ho přivedla k napsání této knihy; v Úvodu nazvaném O lidech, slonech a porcelánu se zabývá pojmem etika obecně a specificky ekologickou etikou; v závěru nazvaném Malé vyznání velké lásky pak uvádí některé autobiografické údaje a analyzuje vývoj svých názorů a postojů. Knihu uzavírá seznam literatury; ten uvádí nejen autora a názvy děl, ale je v něm současně i každý zdroj stručně charakterizován, aby si případný zájemce o podrobnější studium mohl lépe vybrat; dále je uveden jmenný a věcný rejstřík, uspořádaný podle kapitol.
Úvod O lidech, slonech a porcelánu je dále rozdělen do podkapitol. První podkapitola Etika a ekologická etika charakterizuje etiku jako takovou - soubor zásad a pravidel, které člověku naznačují, jak by se měl chovat ve svém obcování s druhými, tak ekologickou etiku, kterou Erazim Kohák specifikuje jako „soubor zásad a pravidel, které člověku naznačují, jak by se měl chovat ve svém obcování se vším mimolidským světem.“; autor konstatuje, že současná ekologická krize je vlastně uvědomění si faktu, že s touto „primitivní leč samozřejmou etikou“ již nevystačíme. Příroda se nezměnila, změnil se náš přístup k ní, zajímáme se jen o svá přání a nezajímáme se o následky svého konání. Podle autora se s ekologickým ohrožením střetáváme na třech úrovních: v našem bezprostředním okolí, na úrovni lokální, na úrovni globální a na úrovni osobní. Erazim Kohák také konstatuje, že „Něco se děje s lidskými vztahy, co ničí naše přirozené zábrany a přetváří člověka v hrozbu.“
Druhá podkapitola Žlutý lak opravdu došel, analyzuje příčiny ekologické krize. Ty autor spatřuje v konzumu, „kovbojském“ přístupu k přírodě a především v přemnožení lidského druhu. Právě přemnožení druhu Homo sapiens považuje Kohák za základní problém. Jde především o to, kolik lidí může Země uživit a na jaké úrovni, pro kolik lidí je vůbec na Zemi místo. Máme-li mít dostatek zdrojů, soukromí, bezpečnost, kulturu, neměl by být počet obyvatel vyšší než jedna či dvě miliardy. Na příkladu myšlení lesníků uvádí autor faktory, které jsou v tomto kontextu chápány jako přemnožení druhu: spotřebovávání podstaty a nikoliv přirozeného přírůstku přírody, nesdílení biotopu s dalšími druhy a nedostatečná péče o mláďata. Všechny tyto příznaky nachází u lidstva. Proto se musíme podle autorova názoru zabývat vědomým hledáním trvale udržitelného způsobu života. Třetí část Úvodu nese titul Ekologie, věda, filosofie. Erazim Kohák se v ní zabývá otázkou, zda je ekologická etika věda nebo spíše filosofie."

Zpracováno na Masarykově univerzitě.