"Poezie sicilské básnické školy

 královský dvůr Fridricha II. - období 1230-1250. Měl za manželku Konstancii Aragonskou, která na dvůr přivedla nějaké umělce. Mnoho básníků také odcházelo z jižní Francie, která je rozvrácení po křižovým výpravám proti albigenským (katarům = heretická hnutí), na Sicílii  vliv okcitánské trubadúrské poezie. Používali jazyk illustre siciliano – dochovala se pouze část původních textů, jinak pouze v toskánských přepisech.
 témata: dvorská láska, intelektuální úvahy o lásce
 formy: madrigale, sonetto, canzone, ballata, později óda
 básníci: většinou vysocí úředníci u královského dvora, vzdělaní, nemuseli být aristokratického původu, jejich úkolem bylo také psaní poezie, což dvoru dodávalo prestiž, často nedosahovali tvůrčí spontánnosti a originality svých okcitánských předchůdců (Jacopo/Giacomo da Lentini, Pier delle Vigne, Giudo delle Colonne, Rinaldo d’Aquino, Giacomino Pugliese, Stefano Protonotaro da Messina, Jacpo Mostacci, Ciacco dell’Anguillara, Federico II, Enzo di Svevia, aj.). Sám král Fridrich II. skládal, navíc napsal latinské pojednání o sokolnictví.

Pozn. k italské VERSOLOGII:
 typický italský verš: jedenácti slabičný verš (endecasillabo). Přízvuk na 2. slabice od konce. Často některé slabiky tak nějak polknou, takže např. ze 14 slabik, které bychom normálně napočítali, nám vznikne 11 = sinéresi. Opačný procest, kdy se kvůli rytmu slabiky natahují = diéresi.
 rýmy: AABB – rima baciata, ABAB – rima alternata, ABBA – rima incrociata, abbraciatto + rima incatenata (volný verš?)
 strofa = strofa/strofe, pl. strofi
 distico = dvojverší, terzina = trojverší, quartina, sestina, ottava

 ideální kráska pro středověkého člověka: blond, jasná pleť, andělský look. Oko spatří krásu a skrz oko jde ten vjem do srdce a člověk se zamiluje, protože v srdci je nejen emoce, ale i vůle a rozum  tak láska člověka zušlechťuje

vývoj lyrické poezie v Toskánsku

- od poloviny 13. století se centrem italské poezie stávají toskánské městské komuny

starší generace toskánských básníků: Guittone d’Arezzo, Bonagiunta Orbicciani, Chiaro Davanzati, Monte Andrea, Dante da Maiano, Compiuta Donzella aj.); tematika: milostná (navazují na okcitánské a sicilské básníky), nově též politická, morální apod. v městském prostředí

mladší generace toskánských a bolognských básníků - dolce stil nuovo (tzv. stilnovismus) Guido Guiniz(z)elli, Dante Alighieri, Guido Cavalcanti, Lapo Gianni, Cino da Pistoia, Gianni Alfani, Dino Frescobaldi aj.

témata: láska je ztotožněna s mravní ctností, žena-anděl je zprostředkovatelkou mezi nebem a zemí, láska je vnímána také jako duchovní (až mystický) prožitek; jindy (např. u Cavalcantiho) ovšem nenaplněná láska vede k utrpení, někdy s tragickými následky

Guido Guinizzelli
 autorem dolce stil nuovo nebyl Dante, ale Guinizzelli, kterého Dante považoval za svého učitele
 pocházel z Bologni, rodiny ghibellinů. Měl právnické vzdělání, byl v kontaktu s Guitonem z Arezza"

Důležité pojmy jsou zvýrazněny tučně.