"Autorka v úvodu zdůrazňuje potřebu reformy a modernizace tradičních vyučovacích metod a postupů, které by měly lépe fungovat v současném českém školství a které by byly efektivnější a zajímavější. Je tedy potřeba, aby si postupně učitelé tyto nové postupy a metody osvojili a naučili se je používat v běžné praxi. Autorka vyzývá, aby se učitelé nezalekli možného počátečního neúspěchu a zkoušeli do výuky zahrnout co nejvíce nových metod, které výuku ozvláštní a učiní ji pro obě strany zajímavou. V této knize proto přináší hned několik metod a nových způsobů učení, o kterých si myslí, že obohatí výuku a zefektivní ji.

1. VYBRANÉ TEORETICKÉ PŘEDPOKLADY AKTIVNÍHO VYUČOVÁNÍ
Pod pojmem aktivní vyučování rozumíme postupy a procesy, pomocí kterých žák přijímá znalosti a dovednosti aktivně a na základě nich vytváří další vlastní úsudky, dále s nimi pracuje a začleňuje je do systému svých poznatků. Dále se aktivním vyučováním formuje schopnost kritického myšlení. Žák totiž srovnává, začleňuje, posuzuje a sám objevuje informace a autonomně rozhoduje o jejich využití.
Metody aktivního vyučování autorka charakterizuje jako: metody zaměřené na žáka, zapojení každého jedince, žák je centrem vzdělávacího dění, je spolutvůrcem obsahu a průběhu, podílí se plně na formulaci výsledků a hodnocení.
Naučit se pracovat s novými metodami musí nejenom učitel, ale také žáci. Při zavádění aktivizačních metod do výuky je potřeba podchytit zájem žáků a dále ho rozvíjet. Z požadavků na učitele autorka jmenuje tyto: profesionálnost, být vzorem pro žáky, zájem učit se nové věci a metody, dobrá adaptace na nové situace. Dále autorka doporučuje: vytvořit si metodický balíček (metodické portfolium), které bude obměňovat, doplňovat a inovovat, naučit se zvolit tu správnou metodu a poznat, kdy a jak danou metodu zařadit do výuky, poté správně vyhodnotit, jak hodina probíhala. Z požadavků na žáka autorka zdůrazňuje především tyto: dobrá motivace a zájem o výuku. Vyvrací i vžitý předsudek, že žáci jsou líní a pasivní, tedy aktivizační metody nejsou účinné. Žáci naopak preferují aktivní vyučování a to, že nemají zájem o některé aktivizační metody je způsobeno přístupem učitele. Dále autorka uvádí dotazník pro učitele, který zjišťuje přístup učitelů k žákům (zda je podporují nebo ne).
Dále se autorka v této kapitole zabývá motivací žáků k učení a rozlišuje nejdříve motivaci krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobá je intenzivnější, silnější, ale trvá delší dobu, naopak dlouhodobá motivace vyžaduje silnou vůli a značnou cílevědomost. Správně motivovat je výzvou pro každého učitele. Učitel by měl mít na paměti různé druhy motivace a vhodně je kombinovat. Autorka uvádí tyto druhy motivace: užitečnost získaných znalostí a jejich praktické využití (je potřeba přesvědčit žáky, že to, co se učí, mohou potřebovat, zvláště pokud se jedná o těžší a složitější učební látku), potřeba získat kvalifikaci, dosáhnout plánovaného vzdělání (zde je problém, co s okrajovými předměty, které do tohoto plánu nepatří – je potřeba neustále připomínat aplikovatelnost na praxi a využít mezipředmětových vazeb), posilování sebevědomí (je potřeba umožnit žákům dosáhnout úspěchu při učení, aby tím byli motivování získávat další úspěchy, abychom se vyhnuli kruhu neúspěchu, kdy žák postupně ztrácí zájem o učivo a tím se stává ještě více neúspěšným), potřeba ocenění, pochvaly (souvisí s předchozím bodem, učitel by se měl dále snažit, aby byl pro žáky vzorem a autoritou), obava z neúspěchu, trestu (zde je potřeba, aby učitel vysvětlil žákům důvod testování a zkoušení pro další vyučování, dále pak důsledky neúspěchu a bude podporovat systematické osvojování poznatků a systematické školní práci), zájem o problematiku, radost z učení (tato motivace se objevuje v podnětném prostředí, je potřeba ji včas podchytit a rozvíjet."

Obor Ruský jazyk se zaměřením na vzdělávání, Základy společenských věd se zaměřením na vzdělávání.