"ÚVOD

Mnoho studentů, kteří nepochopí vysvětlovanou látku, se jí jednoduše naučí nazpaměť a pak jí bezmyšlenkovitě odříkají, aniž by porozuměli obsahu. Bohužel i já jsem takto řešila neporozumění učivu. S „mapováním“ jsem se setkala až v průběhu studia na vysoké škole. Do té doby jsem se pouze biflovala to, čemu jsem neporozuměla. Od chvíle, kdy jsem začala používat pojmové mapy, jako učební pomůcku, se mé výsledky zlepšily. Hlavně v oblasti pochopení. Učení jsem si i do značné míry oblíbila, jelikož jsem si vlastně hrála – používala jsem barvy, různé tvary okének a čar,… Najednou vše bylo přehlednější a tak nějak uchopitelné.

Téma bakalářské práce jsme si vybrali proto, jelikož nás velmi zaujala myšlenka „netradičního“ pojetí výuky. Je to určitá výzva, jak být se studenty rovnocennými partnery, kteří se aktivně podílí na svém vzdělávání. Je to také možnost ukázat jim, že učení není pouze o tom, něco se naučit, říci to učiteli při zkoušení či testu, ale i tom, že si danou informaci mohou pamatovat po delší dobu a využít ji i později.

Americká psycholožka L.K. Silvermanová (2002, str. 341) tvrdí, že zhruba

30 % studentů myslí pomocí obrázků, jelikož u nich dominuje tzv. vizuálně- prostorová inteligence. Dalších cca 45 % využívá při myšlení kombinaci obrázků a slov. Za pomoci slov myslí okolo 25 % studentů.

Abychom si to uměli dostatečně představit, tak nám poslouží jednoduchý model fiktivní třídy.

Ve třídě máme 30 studentů – 8 z nich bude věnovat svou pozornost výkladu látky a jeho zápisu na tabuli, 13 studentů se bude koncentrovat pouze na samotný výklad a zbývajících 9 studentů nebude s největší pravděpodobností vnímat (i když se o to budou sebevíce snažit), jelikož zápis na tabuli se neshoduje s jejich způsobem myšlení (L.K. Silvermanová 2002, str. 341).

Na tomto příkladu jsme si mohli uvědomit jedno alarmující zjištění. Skoro jedna třetina třídy, díky přístupu pedagoga, má problém s osvojením si nové látky probírané v dané hodině. Co s tím? Odpověď na tuto otázku se budeme snažit nalézt převážně v praktické části této práce.

TEORIE

1.1. Vznik pojmových map

První pojmová mapa spatřila světlo světa v roce 1972. Jejím autorem byl Joseph Donald Novak, profesor na Cornellově univerzitě v USA. Prvotním plánem J. D. Novaka bylo to, že pojmová mapa bude sloužit jako nástroj výzkumu, aby tak mohl lépe sledovat proměny v dětském chápání vědeckých pojmů (Novak, Cañas [online]. 2008 [cit. 23.10.2011]).

Čáp a Mareš (2007, str. 460) ve své publikaci uvádí, že o dvanáct let později, tedy v roce 1984, na univerzitě Urbana-Champain ve státě Illinois v USA T. H. Anderson a B. B. Armbruster pojmové mapování posunuli o kousek dál. Metodu nazvali „Tvoření map“ (anglicky mapping)."

Součástí práce jsou obrázky, tabulky a schémata o rozsahu cca 10 stran.