"Euthyfrón
• dialog o zbožnosti (Platon hledá výměr zbožnosti, protože je to jedna ze ctností, která zahrnuje chování člověka ve společnosti
o zbožnost náleží k dokonalému člověku, je to etický pojem
• věštec Euthyfrón jde podat žalobu na svého otce, protože podle něj zabil sluhu a potkává se se Sókratem, na kterého podal žalobu Melétos (Sókrates podle Meléta kazí mládež a zavádí nové bohy – tím myslí daimonion)
• Sókrates se chce u Eut. poučit o tom, co je zbožnost, aby se mohl Melétově žalobě bránit
• první definice E je definice příkladem, kterou Sokrates naprosto neuznává
• E pak opravuje a říká: „Zbožné je to, co je bohům milé, co jim milé není, je hříšné“
o S. oponuje, že mezi bohy zuří jakási válka a to co jednomu může se líbit, druhému se líbit nemusí
• E tedy opravuje, že: „Zbožné je to, co je všem bohům milé...“
o S ukazuje na chybu v jazyce – viděné je proto, že se vidí (ne proto že je viděné – čili trpný stav je proto trpný, že je něčím způsobovaný)
o tedy bohové milují zbožné proto, že je zbožné a bohumilé je to proto, že je milují bohové
o bohumilé a zbožné tedy není to samé
o není tedy jasné, co je milováno a co je zbožné
• E se zdá, že se pohybují v kruhu
• S říká, že všechno zbožné je spravedlivé
• je ale všechno spravedlivé i zbožné?
o Zbožné je částí spravedlivého, ale kterou?
o E říká, že je to ta část, která se týká péče o bohy
 S. ukazuje, že péčí se opečovávané stává lepší.. péčí o bohy ale neděláme bohy lepšími
o E se opravuje, a říká, že měl na mysli spíše službu bohům
 S. se tedy ptá, jaký hlavní úkon tedy díky naším službám mohou bohové vykonávat (kromě mnoha krásných věcí)
 E. ale najednou obrací a vrací se k definice bohům libé – modlení se a oběti jsou bohům libé, udržují dům i obec - to je zbožné
• S. ukazuje, že z této definice by vyplývalo, že zbožné znamená dobře znát prošení a dávání bohům
o zbožnost by tedy byla jakési obchodnické umění mezi bohy a lidmi
 nakonec se dostávají k původní definici zbožné je to, co je bohům milé a E odchází"