"Anotace ke knize Dobro, svědomí a soustřeďování

Tato kniha obsahuje tři přednášky (Dobro a svědomí, Srozumění s Bohem, Soustřeďování), ve kterých autor nechce předurčit jasný etický systém, ale seznámit čtenáře s některými východisky.
V první přednášce zkoumá, co je to dobro a jak by mělo fungovat svědomí. Říká, že každý člověk směřuje za nějakým cílem. Odlišuje, kdy jednáme účelově (jednáme tak proto, že je to pro náš život přínosné) a kdy jednáme tak, abychom splnili nějaký úkol. Úkoly a povinnosti plníme podle autora proto, že je to správné samo o sobě. Dále se autor zabývá tím, co to dobro vlastně je. Říká, že sama otázka Co je dobro? je taková, která nepočítá s odpovědí, protože ten, kdo se na ni ptá, počítá s tím, že dobro neexistuje.
Autor však namítá, že z hloubi naší duše víme, že dobro existuje. Je to něco absolutně vznešeného, má definitivní platnost, něco, k čemu nesmíme zůstat lhostejní. Dobro je ve spojení s každým z nás, týká se nás. Na dobro totiž bytostně odpovídá svědomí. I svědomí podle autora existuje v hloubi lidské duše, je živé, reaguje na naše jednání.
Dobro je skutečně něco, není to pouhá forma, nemůžeme ho odvodit z ničeho jiného ani ho na nic převést, je to pozitivní obsah, kladná skutečnost sama. Dobro není nějaký zákon, je živé a dotýká se svědomí. Obsah dobra je nekonečný, platí bezvýhradně, je složité a zároveň prosté. Nakonec dochází autor k definici, že dobro je „nekonečný obsah v dokonalé jednoduchosti.“
Dále se autor zamýšlí nad úkoly svědomí. Uvádí tyto:
1. Vycítit to, po čem dobro, které chce být lidsky uskutečněno, touží
2. Uskutečňovat dobro, protože dobro se neuskuteční, pokud ho nevykonáme
Morálně jednat znamená podle autora uskutečnit, co se ještě lidskou skutečností nestalo. Činit dobro znamená rozeznat a rozhodnout se vykonat čin s bušícím srdcem a jistou rukou.
Podle autora nastalo zmatení jazyků v etice, jsme často bezradní nebo o etiku nemáme zájem. Svědomí nám však pomáhá uchopit význam a podobu dobra v každé situaci. Díky němu si uvědomujeme, co je dobré a zlé teď. Svědomí je však potřeba vychovat – tj. vypěstovat si zvýšenou citlivost pro všechny podoby dobra.
Každá situace, která nás potká, je podle Guardiniho jedinečná. Neexistují dvě stejné. Člověk musí vždy znovu rozhodovat, i když mu v tom mnohdy pomáhá minulá zkušenost. Autor se domnívá, že pravidla nám ukazují pouze to, co je typické a normální, je však potřeba velice dobře prozkoumat, jestli je to opravdu dobré a správné."