"Česká republika
- možnosti zaměstnávání pracovníků v ČR
- v ČR se tématem zaměstnávání pracovníků veřejné správy zabývá Ministerstvo vnitra
- řízení ve veřejné správě se věnuje stále větší pozornost a je považováno za rozhodující faktor efektivnosti veřejné správy a zprostředkovaně i veřejného
- práva a povinnosti úředníka vychází z Kodexu etiky zaměstnanců ve veřejné správě a jsou uvedena v zákoně č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů
 účelem kodexu etiky je podporovat žádoucí standarty chování zaměstnanců ve veřejné správě a informovat veřejnost o chování, jež je oprávněna od zaměstnanců ve veřejné správě očekávat
 základními hodnotami, které má každý zaměstnanec veřejné správy ctít a vytvářet tak základ pro vybudování a udržení důvěry veřejnosti, jsou zákonnost při rozhodování a rovný přístup ke všem osobám

- zaměstnanec má službu veřejnosti vykonávat na vysoké odborné úrovni
o Kterou si studiem průběžně prohlubuje
o S nejvyšší mírou slušnosti
o Porozumění a ochoty a bez jakýchkoli předsudků.

- v institucích veřejné správy pracují zaměstnanci, kteří mají s institucí pracovní nebo služební poměr. Členíme na:
- úředníky
- státní zaměstnance
- státní pracovníky

Smíšený model - státní zaměstnanci - právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).

Předpoklady pro uchazeče, který žádá o přijetí k přípravě na službu:
- státní občanství ČR
- minimální věk 18 let
- plná způsobilost k právním úkonům
- bezúhonnost
- zákonem předepsané vzdělání pro obor služby
- potřebná zdravotní způsobilost dle Směrnice Ministerstva zdravotnictví a Věstníku Ministerstva zdravotnictví, o posuzování zdravotní způsobilosti k práci
- podmínkou pro přijetí k přípravě na službu je úspěšné absolvování výběrového řízení
- příprava na službu se uskutečňuje v pracovním poměru, který trvá zpravidla rok.
Služební poměr státního zaměstnance v režimu služebního zákona je poměrem k ČR a má charakter veřejnoprávního vztahu založeného jmenováním na služební místo v oboru služby a vznikajícího po složení slibu jmenovanou fyzickou osobou.

Pracovní poměr
- na dobu určitou – (pracovní poměr v zahraničí)
- na dobu neurčitou – (odpovídá spíše kariérovému systému)

Služba na dobu určitou po dobu, po kterou trvá podle zvláštního právního předpisu jejich funkční období, vykonávají.
- předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
- předseda Energetického regulačního úřadu a členové Rady Českého telekomunikačního úřadu

Systém státní služby ČR obsahují prvky kariérového i pozičního systému, čili jej můžeme považovat za smíšený.
Ostatní pracovníci – pracovní poměr zaměstnance veřejné správy, který není úředníkem či státním zaměstnancem se řídí zákonem č. 65/1965 Sb., zákoníkem práce, v platném znění.

Školství a vzdělávání pro veřejnou správu (ZOZ)
Pracovní místa ve veřejné správě byla – a dodnes z velké části jsou – obsazována absolventy škol odpovídající odborné specializace (např. stavební inženýři na stavebních úřadech, zemědělští inženýři, lékaři atp.) nebo alespoň oboru tvořícího širší vědní základ (např. lékaři, právníci, ekonomové, pedagogové atd.). Předpokládá se, že tito pracovníci absolvují doplňující školení v Institutu pro místní správu a získají zde ZOZ.

Specializace pracovníků na problematiku veřejné správy, podmíněná zejména modely celoživotní kariéry, vyvolala v život i samostatný úsek školství pro veřejnou správu. V ČR vznikly tyto typy škol až po roce 1989 a to jako „klasické“ čtyřleté střední školy, jako dvouleté pomaturitní studium, jako vyšší odborné školy, jako bakalářské studium či inženýrské (resp. magisterské) studium na vysokých školách.

Pokud jde o funkční místa obsazovaná na základě jmenování, resp. uzavřením pracovní smlouvy, měli by být na tato místa přijímáni lidé s požadovanou kvalifikací. Výjimečně se umožňuje doplnit si požadovanou kvalifikaci studiem při zaměstnání.

Přesto je třeba pracovníky ve VS systematicky dále vzdělávat. Toto vzdělávání může mít trojí charakter: specializační, obnovovací (adaptační) a rekvalifikační.

Specializační vzdělávání je těsně spjato s nástupem na funkční místo. Nejčastěji má podobu instruktáže – nadřízeným, osobou uvolňující dané funkční místo či jiným zkušeným pracovníkem. Předvedou školenému rutinní pracovní postupy a on si je odpozorováním a napodobováním osvojí. Tento postup může být etapyzován postupným pověřováním složitějšími a náročnějšími úkoly, v zásadě však pracovník pracuje samostatně. Druhou formou je asistování. Školený pracovník je přidělen k jinému, zkušenému (příp. vedoucímu) a pomáhá mu při plnění jeho úkolů a postupně se zapracovává. V druhé fázi je také pověřován samostatnými úkoly. Spíše výjimečně bývá používán způsob, kdy nový pracovník vystřídá více pracovišť (rotace), aby se seznámil se svou pracovní problematikou z širších hledisek.

Za zvláštní druh specializačního vzdělávání se považuje získávání tzv. zvláštní odborné způsobilosti (ZOZ). Probíhá na základě ustanovení zákona o okresních úřadech a zákona o obcích, je upraveno zvláštní vyhláškou ministerstva vnitra (č. 51/1998 Sb., č. 260/1991 Sb.), která stanovuje, že pracovníci okresních úřadů a pracovníci obecních úřadů, vykonávající přenesenou působnost ve státní správě musí dosáhnout ZOZ. Jde o souhrn odborných znalostí a praktických zkušeností nezbytných pro řádný výkon státní správy ve vymezených úsecích (např. finančního hospodaření, místních daní a poplatků, sociální péče, územního plánování, plnění funkce živnostenských úřadů apod.)

Ke zkoušce se pracovník přihlašuje u Institutu pro místní správu (což je školící zařízení ministerstva vnitra; sídlem Institutu je Praha, školící zařízení je v Benešově u Prahy), příp. u dalších kooperujících institucí. Ten také pořádá kursy pro přípravu ke zkoušce. Zkouška se skládá před zkušební komisí, jmenovanou ministrem vnitra a po jejím absolvování získává pracovník Osvědčení o zvláštní odborné způsobilosti, platné pro celé území ČR.

Adaptační školení jsou ve VS velmi frekventovaná. Jejich příčiny (podněty k nim) jsou dvojí – buďto jde o změny právního resp. organizačního prostředí, nebo o změny technických podmínek. Jednoduchá, resp. permanentní škole jsou často spojována s pracovními poradami v jednotlivých organizačních jednotkách. Náročnější formy představují přednášky odborníků, demonstrace (prezentace) nových výrobků a materiálů, přednáškové aj. kurzy mimo zaměstnavatelskou instituci. Pro exponované funkce může být takové školení cyklické."

všb-tuo