"OSVÍCENSTVÍ
= osvícenství je filozofické, kulturní, ale také politické a hospodářské hnutí 17-18. století
- vzniklo v Anglii, Francii a Nizozemí, a postupně se rozšířilo po celé Evropě
- vychází z přesvědčení, že člověk by se měl řídit spíše vlastním rozumem než-li vírou
- osvícenství je spjato s pokrokem v oblasti přírodních věd
- významnými představiteli této doby jsou: John Locke, Voltaire, Diderot, Rousseaua, Montesquieu

FRANCIE
rod Bourbon

Ludvík XV. (1715-1774)
- po náhlé smrti otce nemohl v 2 letech nastoupit na trůn, tak se vlády ujala regentská rada v čele s
Filipem II. Orleánským, který se pustil do reorganizace státní správy a také propustil z vězení politické vězně → zklidnil dočasně politickou situaci

Finanční politika
- Filip ve finanční krizi požádal o pomoc skotského bankéře Johna Law - finanční reforma
- ten navrhl, aby se nedostatek peněz řešil tiskem papírových bankovek (ničím, ale nebyly kryty)
→ bankrot ekonomiky, Law utíká ze země a lid už je velice nepokojený s vládou Filipa II.

- jako řešení ministři navrhuji zplnoletnění třináctiletého Ludvíka XV. a tak nastupuje 1723 na trůn
- v patnácti letech se oženil s dcerou svrženého polského krále Marií Lesczynskou, což byla
netolerántní katolička a učení předala svým dcerám
- jeho vládu ovlivňovali i milenky (pozitivně - tolerance náboženství / negativně - utrácení):
• Madame de Pampadour
• Madame de Barry

Zahraniční politika

1733 války o polské dědictví jako podpora tchána Lesczynského
1740 války o rakouské dědictví jako spojenec Pruska (neúspěch, výhra Marie Terezie)
1756 válka sedmiletá - Anglie začala omezovat Francii svými koloniemi → první světový konflikt,
který skončil neúspěchem Francie, která přišla o Kanadu a o Senegal

- 1770 v rámci smíření s Rakouskem oženil svého vnuka Ludvíka XVI. s habsburskou princeznou
Marií Antoinettou
- Ludvík XVI. se stal po smrti svého děda následníkem trůnu, který mu Ludvík V. předal v roce
1774, když se Francie nalézala v kritickém stavu

OSVÍCENSKÝ ABSOLUTISMUS

= pokus vládců uplatnit myšlenky osvícenství v praxi, tím že své právo na absolutismus
ospravedlňovali rozumově: Rusko - Kateřina II., Prusko - Fridrich II., Rakousku - Marie Terezie a syn Josef II. → potřební pro vznik kapitalistické společnosti

- zdůrazňuje úlohu státu vedeného osvícenským panovníkem → stát má být panovníkem
reformován a cílem těchto reforem má být zajištění hospodářské prosperity země:

• podpora podnikání, manufaktur, obchodu
• odstranění nevolnictví a náboženské netolerance

- cílem osvícenského absolutismu bylo zachovat starý politický režim - feudalismus
- uplatnil se v zemích, kde nebylo silné měšťanstvo, které by mohlo uskutečnit radikální změnu
RUSKO

Alžběta (Jelizareta) Petrovna dcera Petra Velikého (1741-1762)
- odpůrkyně pruského Fridricha II., proto se v Sedmileté válce postavila na stranu Marie Terezie

Petr III. synovec Alžběty
- obdivoval Fridricha II. a pruskou armádu → zastavil pomoc Ruska Marii Terezii
- nakonec byl Petr svržen vlastní manželkou Kateřinou II.

Kateřina II. Veliká Kurtyzána na trůně (mnoho milenců) (1762-1796)
- nejvýznamnější žena v ruských dějinách, pokračovala v díle Petra I.
- 1762 provedla tzv. dámskou revoluci = převrat, kdy svrhla svého manžela Petra III. z trůnu za
pomoci bratrů Orlových, pak nechala manžela zřejmě zavraždit ve vězení

- vládla pomocí úředníků, armády a policie, výrazně rozšířila ruské území a počet obyvatel stoupl
- 1768-1791 vedla válku s Tureckem a získala území kolem Černého moře
- nové oblasti byly osídlovány a úkol obsadit a zcivilizovat Krym dostal kníže Potěmkin, ale na to
takové vylepšení nebyly finance, takže Potěmkin pro návštěvu panovnice nechal vystavět pouze kulisy → vznikla fráze Potěmkinova vesnice
- za vlády Kateřiny však bylo velmi tuhé nevolnictví, bojaři stupňovali tlak, aby měli na nákladný
život → nevolnická povstání (např.: kozácké povstání 1773-1775 vedené Jemeljanem Pugačevem, nakonec poraženo a Pugačov byl popraven)
- velmi tvrdě trestala volnomyšlenkáře (ti, co kritizovali samoděržaví - absolutismus) a jako nový
trest pro ně zavedla vyhnanství na Sibiř

PRUSKO vévodství → království
- roku 1618 zemřel Albert Fridrich (pruský vévoda) bez dědice a Jan Zikmund (braniborský
kurfiřt) tak zdědil Pruské vévodství → vzniklo tak soustátí Braniborsko-Prusko (Prusko ale zůstálo polským lénem)
- Fridrich Vilém Hohenzollern (Velký kurfiřt) následně dosáhl zrušení lenního poměru k Polsku
- 1701 prvním pruským králem se stal ale až jeho syn Fridrich III. Hohenzollern (Fridrich I.) za
pomoc Habsburkům (jako současní vládci SŘŘ mohli udělovat tituly) ve válce o dědictví španělské → Pruské království

Fridrich Vilém I. Hohenzollern Kaprál na trůně (1713-1740)
- první evropský panovník, který trvale nosil vojenskou uniformu (miloval armádu, ale války ne)
- pokračoval tedy v budování armády: osobně dbal na výcvik, přísnou kázeň a tvrdé tresty
- armáda čítajíc 80 tisíc vojáků, patřila početně na čtvrté místo v Evropě
- zda začíná také pruský militarismus → vše se podřizovalo armádě, velké finance do armády

Fridrich II. Hohenzollern Velký Fritz (1740-1786)
- konflikt s otcem Fridrichem Vilémem I., dokonce se snažil uprchnout z Pruska, ale byl chycen
- vlastní národnost neměl v lásce, ale zato velice obdivoval Francii, její kulturu a jazyk
- od mládí zájem o osvícenství, hudbu a literaturu, studoval filozofii
- přes svůj odpor k otcovým metodám byl i vynikajícím vojenským velitelem a reformátrorem
- za jeho vlády to byla chudá země, která měla velké výdaje na armádu, král se tedy snažil získat
nová bohatá území → Boje s Rakouskem (Marií Terezií) o průmyslové Slezko během války o dědictví rakouské 1740-1745 v podobě 1. a 2. slezské války, které skončilo vítězstvím Pruska → obsadil Slezsko a nakonec ho přičlenil k Prusku natrvalo

- narušení moci v Evropě vedlo k vytvoření protipruské koalice: Francie, Sasko, Rusko, Rakousko

Sedmiletá válka (1756-1763)
- zpočátku drtivé porážky Pruska, pak Alžběta Petrovna vystřídána na ruském trůně Petrem III.,
obdivoval Prusko a jeho armádu → válka byla ukončena mírem na zámku Hubertusburg, Prusko se tak zachránilo od pohromy a nadále ovládalo Slezsko

- koncem 18. století účast na dělení Polska (krize) → Prusko získalo západní a severní Polsko
(Polsko - příčiny úpadku: během vlády Augusta III. došlo v zemi k velkému uvolnění (ale až příliš svobody), šlechta činila jen ve vlastním zájmu a po jeho smrti snaha velmocí získat území)
RAKOUSKO

Josef I. Habsburský (1705-1711)
- císař Svaté říše římské, český a uherský král, předposlední člen dynastie Habsburků v mužské linii
- vládl pouze 6 let, nečekaně zemřel na neštovice

Karel VI. Habsburský (1711-1740)
- císař Svaté říše římské, po smrti posledního španělského Habsburka Karla II. se měl stát jeho
nástupcem, ale jako protikandidát však vystoupil Filip z Anjou, vnuk francouzského krále Ludvíka XIV., který se nakonec dostal na španělský trůn
- jelikož se mu však nenarodil mužský potomek nastal problém s dědictvím, tak vydal 1713
důležitou listinu - Pragmatická sankce • území Habsburků je nedělitelné
• dědit mohou i ženy

Marie Terezie dcera Karla VI. (1740-1780)
- manžel František Štěpán Lotrinský velkovévoda toskánský (původně si měla vzít jeho bratra
Clemense, ale ten umřel na neštovice), pomáhal ji vládnout, ale především uměl vydělávat peníze

Válka o dědictví rakouské
- na území kde vládne žena si začaly dělat nároky jiné země:

• bavorský kurfiřt Karel Albrecht Wittelsbach chtěl: české země, Rakousko, Uhry
• španělský král Filip V. Bourbon (z Anjou) chtěl: državy v severní Itálii
• francouzský král Ludvík XV. chtěl: zabránit Františku Štěpánu Lotrinskému stát se císařem
• pruský král Fridrich II. Veliký chtěl: získat průmyslové Slezsko"

Práce obsahuje několik dokumentů i s obrázky a nelze určit celkový počet stran.