"FRANCIE KONSTITUČNÍ MONARCHIÍ (1790 - 1792)

- 1790 poslanci uvádějí v život novou ústavu (definitivní znění ústavy až 1791)
→ Konstituční monarchie • zákony země tvořili poslanci
• král mohl zákony pouze odročit
• volební právo měli pouze bohatí
• země rozdělena územně-správní celky

- 1791 se král, který tajně udržoval spojení se zahraničím, pokusil o útěk do Rakouského Nizozemí
- byl však v Lotrinsku u hranic zadržen a vrácen do Paříže, kde byl držen ve svém paláci jako vězeň

Vnější ohrožení Francie a revoluce
- dohoda Rakouska, Pruska a německých států na společném postupu (v čele koalice Leopold II.),
požadovali obnovu pořádku (= návrat k absolutismu)
- nebezpečí války společnost rozvrátilo • pravice a střed - pro monarchii
• levice - pro republiku (jakobíny a girondini)

- 1792 Národní shromáždění vyhlásilo válku Rakousku (František II. Habsburský) a jeho spojencům
- král byl obviněn z tajných jednání s Rakouskem a radikální dav zmasakroval švýcarskou gardu,
která chránila jeho palác → radikální složka se tak ujala moci v Paříži
- zpočátku neúspěch francouzských vojsk
FRANCIE REPUBLIKOU 1792

- na Národním shromáždění získaly převahu republikáni → pád monarchie
- byl zvolen nový, radikálnější parlament – Konvent, který zrušil království a zřídil republiku

- francouzská armáda zastavuje postup koaličních vojsk (Rakousko, Prusko, Švédsko) do vnitrozemí
- bitva u Valmy = první vítězství francouzského vojska nad koalicí, která byla donucena k ústupu

- král předvolán před Konvent a obviněn z velezrady
- v lednu 1793 Konvent těsným hlasováním rozhodl o osudu krále Ludvíka XVI. → 21. ledna 1793
Ludvík Kapet gilotinován na náměstí Revoluce, pak i Marie Antinetta, následník trůnu - Ludvík poslán na převýchovu, kde za zemřel za záhadných okolností
- poprava krále vyvolala pobouření v Evropě, a tak Francouzské republice vypověděly válku další
země: V. Británie, Holandsko a Španělsko → vítězný postup francouzské armády zastaven
- na východě Francie vypukla Občanská válka mezi stoupenci krále (roajalisty) a republikány,
povstání však bylo krvavě potlačeno

- v Konventu se rozhořel spor mezi girondiny a jakobíny

JAKOBÍNSKÁ DIKTATURA červen 1793 - červenec 1794
= nejradikálnější fáze revoluce

- girondisté nebyli populární, čahož zneužili jejich protivníni → 2. června 1793 vypuklo povstání a
girondističtí poslanci byli popraveni (porušena nedotknutelnost poslanců a Deklarace práv)
- vláda jedné strany (= jakobínská diktatura) a Konvent (parlament) rozdělen na podvýbory:

1) Výbor pro veřejné blaho - v rukou výkonná moc, kde byl hlavní osobnsotí Robespierre
2) Výbor pro bezpečnost - hledá nepřítele Francie
3) Revoluční soudní tribunál - odsuzuje nepřátele Francie

- hlavní představitel jakobínské diktatury Jean Paul Marat byl zavražděn, ale jeho smrt byla pouze
záminkou k zahájení všeobecného boje proti nepřátelům revoluční Francie

Vláda
- Výbor pro veřejné blaho, který fakticky vládl zemi, zahájil systematickou likvidaci všech
skutečných i domnělých nepřátel republiky - poslal na smrt na 30 tisíc lidí
- hospodářská opatření jakobínů: konfiskované půdy rozdávany rolníkům, zákony o maximálních
cenách (hlavně potravin), bohatí museli přispívat dary do státní pokladny a statky emigrantů byli zabírány a rozprodány
- pokus o odstranění křesťanství: dosavadní bohoslužby nahradil osvícený kult Nejvyšší bytosti,
vyhánění duchovních z farností → neúspěch hlavně na venkově, kde byla víra hluboce zakořeněna

- Robespierre si nesmyslnými popravami připravil vlastní konec, neboť to sjednotilo jeho odpůrce
- 1794 v Konventu nespokojení poslanci odhlasovali Robespierrovo zatčení a následnou popravu
→ jeho smrtí skončil revoluční teror a k moci se dostávají opět umírnění měšťané - Direktorium

DIREKTORIUM (1795 - 1799)

- hospodářské obtíže překonávány - konečně vnitřní klid + četná vítězství republikánské armády
- 1795 nová republikánská ústava: omezení práv méně majetných, volební právo v rukou bohatých
- výkonná moc byla v rukou pětičlenného Direktoria, které bylo jmenované Radou starších a
kontrolováno Radou pěti set → obě tyto sněmovny tvořily Konvent

- vláda direktoria byla stále více závislá na armádě, která zjednávala pořádek
- Direktorium si jako ochránce Konventu a republiky vybralo generála Napoleona Bonaparteho
NAPOLEON (1769-1821)
- narodil se na Korsice 1769 v rodině drobných šlechticů (4 bratři a 3 sestry)
- do 10 let studoval ve Francii s bratrem Josefem, pak v 15 letech nastoupil na důstojnickou škola,
za rok se stal podporučíkem a byl převelen k dělostřeleckému pluku

Vojenská kariéra
- porazil separatisty na Korsice → jmenován poručíkem
(rodina Bonapartistů označena za zrádce, protože se Napoleon postavil na stranu Francie → Napoleon s rodinou museli uprchnout z Korsiky)
- jako velitel dobyl přístav Toulon z rukou angličanů a byl povýšen na brigádního generála
- Napoleon byl následně pověřen potlačením právě royalistického povstání v Paříži proti Direktoriu
(pokus o převrat), kde národní garda byla bezmocná → za záchranu republiky byl Napoleon povýšen na divizního generála a zanedlouho se stal velitelem vnitřní armády

- 1796 první manželství Napoleona s Josephinou Beuharnais

Italské tažení 1796
- Napoleon jmenován velitelem francouzské armády a zmocnil se bohatství italských měst
- Mír v Campoformiu: italské republiky připadly Francii, později získala i další území jako: Itálie,
Belgie, Nizozemí, Švýcarsko - prohlášeny za sestereské republiky → hranice Francie až k Rýnu

- hospodářská situace Francie však byla velmi neutěšená: neúroda, zásobovací potíže, inflace →
direktorium se snažilo naplnit státní pokladnu pomocí zahraničních vítězství"

Práce se skládá z několika dokumentů i obrázků.