0.

Úvod

A. Vývoj Státu Izrael a palestinských území

1.	Vývoj v letech 1948-1967

1.1	Válka za nezávislost

1.2	Důsledky války o nezávislost- problém uprchlíků

1.3	Sinajské tažení

1.4	Šestidenní válka z roku 1967

2.	Od konce 60. let po první intifádu

2.1	Říjnová válka

2.2	Operace Mír pro Galileu a první intifáda

3.	Mírová jednání

3.1.	Cesta k Oslu

3.2	Přechodná dohoda (Oslo II) a cesta k druhé intifádě

B. Palestinské organizace

1.	Palestinské organizace s důrazem na budoucí sekulární zřízení státu

1.1	Organizace pro osvobození Palestiny (OOP)

1.2

Fatah

1.3	Lidová fronta pro osvobození Palestiny (PFLP)

1.4	Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFLP)

2.	Palestinské islamistické skupiny

2.1

Hamas

2.2	Palestinský islámský džihád

3.	Intifáda al-Aksá a posílení pozic Hamasu

C. Složení izraelské společnosti

1.	Dělení židovské populace v Izraeli

1.1	Sefardé a Aškenázové

1.2	Náboženské členění izraelských Židů

1.3	Ortodoxní a ultraortodoxní Židé

2.	Menšinové komunity

2.1	Muslimští Arabové

2.2	Beduínští Arabové

2.3	Křesťanští Arabové

2.4

Drúzové

3.	Problém okupovaného území

3.1	Západní břeh Jordánu a pásmo Gazy

3.2	Východní Jeruzalém

D. Mezinárodní aktéři konfliktu

1.	Politika USA

2.Postoj Evropské unie

3.	Izrael a Sýrie

4.

Egypt

5.	Mírová dohoda s Jordánskem

E. Vývoj posledních let

1.	Izraelská strana

1.1	Plán Ariela Šarona

1.2	Vznik strany Kadima (Vpřed)

1.3	Volby do Knessetu

2.	Palestinská strana

2.1	Smrt Jásira Arafata a nástup Mahmúda Abbáse

2.2	Komunální volby v Palestinské autonomii

2.3	Vítězství hnutí Hamas ve volbách do palestinského parlamentu

2.4	Sestavení vlády

3.

ZÁVĚR

4.	PRAMENY A LITERATURA

"B. Palestinské organizace


Kořeny současného extremismu palestinského (ale též izraelského) lze nalézt hlavně ve sporu územním (více než třicetiletá vojenská okupace území obývaných původně v naprosté většině Palestinci) a náboženském (problém Jeruzaléma, Hebronu, legitimizace židovských osad odkazy na Bibli apod.). Tato situace je živnou půdou pro působení nejrůznějších palestinských, stejně jako židovských militantních organizací (Čejka; Nedorostková 2002: ).
V zásadě můžeme rozlišovat dva základní typy organizací působících na území palestinské autonomie. Prvním typem jsou organizace, jejichž ideologická náplň obsahuje zejména důraz na sekulární zřízení budoucího Palestinského státu. Tyto skupiny jsou zastřešené pod hlavičkou Organizace pro osvobození Palestiny. Míra jejich podléhání její ústřední autoritě je však různá a ve všech těchto skupinách najdeme odpadlické frakce, které spolupráci s ní přímo odmítají. Mezi tyto skupiny můžeme řadit především Fatah (the Palestinian Liberation Movement) a jeho odnože, dále pak Lidovou frontu pro osvobození Palestiny (Popular Front for the Liberation of Palestine- PFLP) a Demokratickou frontu pro osvobození Palestiny (Democratic Front for the Liberation of Palestine- DFLP). Druhým typem jsou pak militantní organizace stojící mimo OOP se kterou ve skutečnosti často soupeří. Tyto organizace mezi nimiž jsou nejvýznamnějšími Hamas (Harakat al-Muqáwama al-Islámíja – Hnutí islámského odporu) a Palestinský islámský džihád (Harakat al-Jihad al-Islami al-Filastini) ideologicky vzešly z egyptského Muslimského bratrstva, od něhož se oddělili v důsledku zklamáni jeho laxním postojem k palestinské otázce. Jejich proklamovaným konečným cílem je vytvoření islámského státu na území celé historické Palestiny.


1. Palestinské organizace s důrazem na budoucí sekulární zřízení státu

1.1 Organizace pro osvobození Palestiny (OOP)

Organizace pro osvobození Palestiny hrála zásadní úlohu v palestinském hnutí od svého vzniku na arabském summitu v lednu 1964. OOP představuje organizaci, která zastřešuje několik rezistentních skupin. Tyto skupiny mají společný cíl: nezávislý palestinský stát postavený na sekulárních základech, ale odlišné strategie a taktiky. Pod OOP spadají tři nejvýznamnější frakce: Fatah (Palestinské osvobozenecké hnutí), Lidová fronta za osvobození Palestiny a Demokratická fronta za osvobození Palestiny. Mezi další skupiny OOP patří Palestinská komunistická strana a Arabská osvobozenecká fronta. OOP je řízena Palestinskou národní radou, která se skládá ze čtyř skupin: zastoupení skupin odporu, zastoupení lidových struktur (ženské, studentské, dělnické unie), zastoupení komunit mimo Palestinu, nezávislí a ostatní. Výkonnou funkci OOP zastává Výkonný výbor volený radou ze skupin odporu a palestinských komunit. Sídlo OOP bylo nejprve v Jordánsku, poté v Libanonu, odkud se v roce 1982 přemístilo pod dozorem a ochranou OSN do Tuniska. V dnešní době je sídlo umístěno v Ramalláhu na západním břehu Jordánu.
OOP se od doby svého vzniku transformovala organizačně i politicky. Založená původně jako nástroj arabských vlád se později pod vedením Jásira Arafata zbavila jejich vlivu a postupně transformovala v rozvětvenou a byrokratickou strukturu. Její cíle, deklarované Palestinskou národní radou v Palestinské Národní Chartě doplněné pod vedením Fatahu v červenci 1968 (Lähteenmaki 1994: 61-63) se na přelomu 90. let začali odkloňovat od původně zamýšleného osvobození celé Palestiny a dne 9. září 1993 (v rámci dohod z Osla) dostal Jichak Rabin od Jásira Arafata dopis v němž OOP oficiálně uznává právo Izraele na existenci v míru a bezpečí. Tomu se obratem dostalo potvrzení, že vláda Izraele se rozhodla uznat OOP za představitele palestinského lidu a zahájit jednání s OOP v rámci blízkovýchodního mírového procesu (Sachar1999: 744). Cílem OOP se tak stalo vytvoření vlastního státu stojícího vedle Izraele. Proklamované prostředky dosažení tohoto cíle se pak změnili od ozbrojeného boje k aktivní diplomacii (Lesch 2000: 592)."

tato práce je rozsáhlá a velmi přehledná. Součástí práce je anotace v anglickém a českém jazyce a obsáhlý přehled citovaných pramenů. Práce je datována ke konci dubna 2006.